Tam, kde to jde, musíme jako chodci používat chodník nebo stezku pro chodce. Někdy to však není možné. Jak na to, abychom jako chodci na silnici nedošli k úhoně a vždy došli až tam, kam chceme? Obzvláště když jsme těmi vůbec nejzranitelnějšími účastníky silničního provozu?
Hlavně platí, že je-li v dohledu (slovem zákona blíže než 50 m) křižovatka s řízeným provozem, přechod pro chodce, nadchod nebo podchod pro chodce, musí chodec přecházet právě na těchto místech. Mimochodem na přechodu pro chodce musíme chodit vpravo. Nejsou-li v dohledu tato místa, musíme silnici přejít bez zdržování kolmo. Striktně podle pravidel se také musíme chovat v situacích, kdy jsme nuceni jít po silnici delší dobu, a ne ji jenom přecházet.
POZOR! Chodci nemají na přechodu pro chodce absolutní přednost, jak si často myslí – takové pravidlo neexistuje. Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem.
Chodec musí dát i na přechodu vždy přednost tramvaji!
Zvláštní zmínku si zaslouží respektování základního pravidla bezpečnosti na silnicích „Vidět a být viděn“. Novela zákona o provozu na pozemních komunikacích zavedla v roce 2016 v paragrafu 53, odst. 9 novou povinnost pro chodce pohybující se mimo obec za snížené viditelnosti po krajnici nebo okraji vozovky v místě, které není osvětleno veřejným osvětlením, a to „mít na sobě prvky z retroreflexního materiálu umístěné tak, aby byly viditelné pro ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích“.
Ale i v obcích je mnohem lepší zvolit alespoň světlejší oblečení, protože v tmavém jsme vidět mnohem hůře!
Podrobná pravidla o chůzi v silničním provozu přináší BESIP zde (viz i přiložený soubor).
