Čeština i angličtina mají pro návštěvu míst, kde se pravidelně věnujeme nějaké činnosti, výraz chodit někam cosi dělat. Chodí se plavat, běhat, bruslit, na pivo, na klavír, do divadla a taky do školy. Pro velkou část pražské populace je to ale bohužel už jen slovní obrat.
Kdo chodí, prospívá sobě a všem
Všude se vozíme autem, v nejlepším případě MHD, a to dokonce i do posiloven, kde neváháme zaplatit za to, abychom se mohli hýbat. Měli bychom si konečně přiznat, že městský způsob života, při němž se ani nehneme, není civilizačním výdobytkem, ale zdrojem spousty civilizačních chorob a potíží pro jednotlivce i společnost. Všichni víme, že každodenní porci chůze potřebují děti stejně jako dospělí pro lepší fyzickou i psychickou kondici, a mnoho Pražanů má dokonce v mobilech stažené aplikace, které jim počítají předepsanou normu pěti až deseti tisíc kroků. Přesto se většinou sedavého způsobu života nevzdáváme. To musíme změnit.
Pomoci musí město i městské části
Není sporu o tom, že chůze představuje nejlevnější, nejšetrnější a nejzdravější způsob mobility. Je nezávislá, šetří městskou kasu, více chodců v ulicích zajišťuje větší bezpečnost, snižuje dopravní zácpy, hladiny hluku a také imise. A naopak rozšiřuje prostor pro jiné aktivity než dopravu, čímž město oživuje a činí ho atraktivnějším. Avšak právě proto, že chůze neklade žádné velké nároky na městskou kasu, je veřejností méně sledovaná než rozhodnutí o miliardových investicích celoměstského významu. Možná i to je důvod, proč je situace chodců zdánlivě méně řešená. Současně je to i výzva pro jednotlivé městské části, které samozřejmě problémy chodců na svém uzemí znají nejlépe.
Snažit se ale musíme také my sami
Pěší infrastrukturu je nutné systematicky plánovat, budovat a zbavovat nejrůznějších překážek, které Pražany od chůze odrazují. Všichni víme, že slalom, terénní jízdy či zdolání schodů s kočárky a vozíčky nebo se slepeckou holí, je adrenalinová záležitost jen pro ty nejodolnější. Pohnout město k větší aktivitě ve prospěch chodců je ale i na nás občanech: pokud si o lepší cesty pro chůzi konkrétními připomínkami neřekneme sami, pak je těžké, aby to úřady „vychytaly“ za nás.
Více chodit, více si všímat
Převážná většina veřejných komunikací v Praze je ve vlastnictví města, které by také mělo zajistit jejich optimální schůdnost a bezpečnost. Avšak nohy jsou výhradně ve vlastnictví nás, chodců. První krok pro zabezpečení cest je proto vůbec začít chodit. Pokud se totiž po některých komunikacích chodí jen málo, naše snahy vyjdou naprázdno: „Vždyť tudy nikdo nechodí!“ mohou opáčit úřady na oprávněné požadavky chodců. Do míst, kam nevkročí ani noha, kudy se jezdí jen autem, pro chodce investovat nemá smysl, zní jejich argument. Navíc kromě toho, že budeme více chodit, bychom si měli i více všímat překážek a nebát se o nich informovat prostřednictvím specializovaných webových stran či aplikací, které jsou zaměřeny právě na jejich odstraňování (viz níže).
Nejzranitelnější účastníci provozu
Jednou z největších předností chůze je obecně její bezpečnost. Ale zatímco od ostatních „pěšáků“ nám přinejhorším hrozí, že nám někdo šlápne na kuří oko, oproti rozjetým tunám motorového vozidla jsme na tom hůře než nahý v trní a v případě srážky nám jde o život. A to je také hlavní argument, jímž lidé obhajují stále častější „rodinnou taxislužbu“. Jenomže tím, že se budeme častěji vozit v autě, stejně nic nevyřešíme! Naopak tím ještě více zhoršujeme situaci pro chodce, jimiž se stáváme po opuštění auta i my sami – řidiči i spolujezdci. A navíc zahušťujeme jedy v ovzduší, které dýcháme ještě ve vyšší koncentraci v autě, a podobně zhoršujeme i další negativní dopady autoprovozu na město.
Pro chůzi bezpečnější a příjemnější
Přestože chodit po městě není vždy procházka růžovým sadem a občas máme pocit, že úřady neberou na naše stížnosti dostatečný ohled, něco pro zlepšení udělat přece jen můžeme. Shrňme si to.
- Choďme do práce
Pokusme se ujít denně alespoň část své pravidelné cesty pěšky a pozorujme své okolí, může to být zábava. Kolikrát uvidíme věci, o nichž bychom v autě nebo i metru neměli ani tušení. Porovnávejme, kolik minut nám zabere cesta od jedné zastávky ke druhé pěšky, autem či MHD. Pohyb po ránu nás probudí a zlepší nám náladu. Každodenní, alespoň 20minutová chůze je podle odborníků zdravější než občasný, fyzicky náročný trénink ve fitku, spolehlivěji nám zajistí stabilní optimální váhu a ušetří peníze. Chůze je navíc společenská, můžete chodit s někým, s kým jinak nemáte čas prohodit slovo.
- Choďme i na nákupy
Pokud budeme nakupovat u svých místních prodejců nebo na místním trhu, kam dojdeme pěšky, ušetříme čas i peníze a často zde nalezneme i kvalitnější zboží. V nákupních centrech, kam se jezdí autem, nakonec nakoupíme vždy za více, než jsme zamýšleli, zvláště když jedeme na nákup jako celá rodina i s dětmi.
- Spojme síly a dejme o sobě městu vědět
Pokusme se dát v práci dohromady skupinu složenou ze zástupců zaměstnanců a zástupce příslušné městské části či magistrátu a zajímejme se o dopravní situaci i veřejný prostor v okolí firmy. Požadujme potřebné změny pro bezpečný a příjemný přístup do práce pěšky či na kole a hezký prostor před firmou. Pokusme se také domluvit i na parkování kol namísto aut, například u lavičky před vstupem.
- Ohlašujme své podněty
Pokud jsme svým založením spíše vlci samotáři, můžeme svůj podnět na zlepšení jakékoli pěší cesty podat i jako jednotlivec na webu www.chodcisobe.cz, na němž můžeme o svých podnětech veřejně debatovat s veřejnou správou a nalezneme zde také fotky již uskutečněných úprav. Nově máme možnost také využít webové stránky či dokonce aplikaci pro mobilní telefony zmente.to, kterou pro řešení stejných problémů spustil Magistrát hlavního města Prahy (více ve speciálním příspěvku zde).
- Dodržujme předpisy
Když jedeme autem, neparkujme v těsné blízkosti přechodu, nebo dokonce na něm, na chodníku, v křižovatce atp. a nezhoršujme tím rozhled, průchod a bezpečnost chodců.
- Buďme k sobě na ulicích ohleduplní
Vzájemná ohleduplnost je první a zásadní podmínka bezpečnosti veškerého provozu ve městě. Nelze oddělovat vlastní bezpečnost od bezpečnosti druhých!
