Lepší jednou vidět než tisíckrát slyšet. Touto starou pravdou se Praha řídila v projektu Čistá mobilita 2019 a vyslala zástupce městských částí a magistrátu do světa na zkušenou.
Za laskavé podpory ministerstva životního prostředí tak pražští propagátoři čisté a ohleduplné dopravy získávali zkušenosti ve městě, které je sice v rozvoji čisté mobility napřed, ale ne zas tak moc, aby ho nešlo dohonit. Cílem cesty se stal Brusel.
Praha sice obsazuje v soutěži o nejlepší Den bez aut přední příčky, ale v porovnání s Bruselem je to stále jiná liga. V Praze se pro auta zavírá pouze jedna ulice, byť se v posledních letech jedná o dlouhé třídy. Brusel se uzavře celý. Vlastně uzavření není správný výraz. Město bez aut neznamená město bez života, jak by si někdo mohl myslet. Naopak, Brusel žije. V ulicích je plno lidí, kteří si chtějí užít celých 160 km2 města bez hluku a znečištění. Navíc radnice každoročně pořádá tzv. tematické vesnice, mezi kterými se pohodlně a bezpečně dopravíte na kole či MHD, které je v tento den zdarma…
Běžně má člověk potřebu na víkend město opustit. Uniknout hluku velkoměsta (často autem za tvorby hluku pro obyvatele vesnic a menších měst). Na Dni bez aut v Bruselu se tato potřeba ale vytrácí. Člověk si uvědomí, že všudypřítomný hluk velkoměsta je vlastně hluk aut. Není důvod sedat do auta a hledat klid na venkově. Čistý vzduch (VÍCE ZDE) a klid je přímo ve městě.
Den bez aut se v Bruselu pořádá 16 let. Akce se do dnešních rozměrů vyvíjela postupně. Na začátku bylo autům zapovězeno jen pár ulic. Hlasů proti akci paradoxně ubylo v okamžiku, kdy organizátoři vyhlásili „car free day“ na celém území města. Zapřísáhlí automilci raději před „apokalypsou“ včas odjeli a vzhledem k tomu, že autem nejde jezdit nikde, logicky nejsou kolony na objízdných trasách. Ministr dopravy se zde řídí zásadou: „Čiňme lidi štastné i proti jejich vůli.“ Vývoj veřejného mínění mu dal za pravdu. Zatímco na počátku byli lidé k akci nedůvěřiví, dnes se naopak dožadují uzavření města pro auta vícekrát za rok.
A výsledky?
Člověku se na mysl vkrádají myšlenky o dlouhodobém dopadu jednorázových akcí. Ano, emise sice na jeden den poklesnou rapidně dolů a město se zbaví otravného hluku. Ale jak se všechno toto promítne do všedního života?
Předně si lidé více uvědomují původce negativních aspektů města – přebujelý automobilismus. Poznají stav, kdy se lze svobodně projet (na kole či MHD) po městě bez hrozby kolon. Mění se nastavení mysli. Pro stále více lidí není automobil jediným dopravním prostředkem. Najednou si uvědomí, že mají svobodu volby. Auto tu není status, symbol. Lidé nemusí kvůli svému postavení ztrácet čas v kolonách uvězněni v autě. Naopak v bohatší části Bruselu je větší počet cyklistů oproti chudšímu severovýchodu. Statistiky pak ukazují pokles automobilismu o 3 procenta. To se zdá jako malé číslo, je třeba si ale uvědomit, že lidské mysli trvá změna návyku poměrně dlouhou dobu – zvyk je železná košile. Avšak proces změny je nastartován.
Věříme, že si účastníci exkurze odnesli co nejvíce poznatků a nápadů, které nejenom v příštím roce pomohou v podpoře ohleduplných druhů dopravy v Praze. Samozřejmě nepředpokládáme, že v příštím roce budou moci obyvatelé zažít den bez hluku a smradu aut. Proto nelze než doporučit návštěvu car free day v jednom z pokrokových měst jako Brusel či Paříž.
Fotografie: thegardien.com
