Začátek roku se tradičně nese ve znamení více či méně úspěšného naplňování nejrůznějších novoročních předsevzetí. Nemáme sice po ruce žádnou statistiku, ale k těm nejčastějším určitě patří skoncování s cigaretami – zato přestat s kouřením výfuku svého automobilu, nebo ho aspoň omezit, bude nejspíš přání hodně výjimečné… Což je přinejmenším škoda.
Dobrý sluha, zlý pán
Následující odstavce přinášejí postřehy z car-free komunity a mohou posloužit jako inspirace dalším, kteří se chtějí bez auta obejít – typické přitom je, že „právo“ na to nemít auto okolí jakžtakž přiznává kromě mladých i finančně samostatným singles, ale na rodinu s dítětem/dětmi bez auta se dnes dívá bezmála jako na mimozemšťany.
Za sebe ještě připojujeme, že není nutné se vzdávat auta, ale přemíry zbytečných jízd – Praze a nám všem by vydatně prospělo už to, aby v ní ubylo car-addicted řidičů… Na kouření cigaret není z objektivního hlediska dobrého vůbec nic, automobil je však užitečný vynález, jenom se to s ním nesmí přehánět. A zatímco trvale abstinující nekuřák by si už pro jistotu nikdy neměl dopřát ani jedinou „cigaretku", protože nebezpečí recidivy je příliš veliké, jezdit autem jenom tehdy, kdy je pro to dobrý důvod (jímž však není pouhá lenost), s trochou vůle zvládnutelné je… Chce to jenom chtít!
Jak to vidí Markéta (má manžela a dvě děti)
Vede už léta blog Car-free rodina zaměřený „na slasti a strasti rodinného života bez auta“, z něhož zde čerpáme (a to včetně následujících rozhovorů s Bárou a Kristýnou). Markéta se svým manželem také založila facebookovou skupinu Žijeme car-free, k níž se může přidat každý zájemce o život bez auta (obzvláště to pomáhá těm, na které se kvůli tomu jejich okolí dívá jako na „mimoně“).
Co je podle Markéty klíčem ke spokojenému car-free rodinnému životu:
1. minimalismus
Názorů a definic na tento směr je spousta… Minulý rok v červnu jsme jezdili na kole po Rakousku a Německu. Lidi ani tak neudivovalo, kolik jsme ujeli kilometrů, jak spíš, jak jsme zvládli pobrat všechny ty věci (pro dítě, pro nás, věci, co potřebujeme na cestování) jen se dvěma cyklobrašnami a jedním cyklovozíkem. Zvládli, protože všechny ty věci v našem případě znamenají něco jiného, než věci, které lidi „potřebují“, když cestují autem…
2. pomalost
… pomalost vždy nemusí znamenat, že něco děláme pomalu. Jde tu o vnitřní zklidnění, poctivost a usebranost… Náš František například nechodí do nejbližší školky, ale do kvalitní a cestu do ní vnímáme jako možnost se projít, strávit čas spolu, oddechnout si od sezení u počítače. Naopak jsme zjistili, že tím, že máme na práci vymezený čas, jsme efektivnější a zbylý čas si dokážeme užít jinak. Stejně tak cestu za prací vlakem/autobusem nevnímáme jako ztrátu času, je to prostor pro přemýšlení, odpočinek nebo práci… Nejlepší věci mě většinou napadají, když cestuju nebo jdu na vlak/autobus.
3. kvalitariánství
Termín pochází od našeho přítele… Když se rozhodnete pro život bez auta, je klíčová kvalita vašeho vybavení – dobré boty, oblečení, dobré vybavení pro dítě, dobré kolo, vozík, sedačka, odrážedlo…
4. pokora
V dnešní době je norma být co nejvíce nezávislý a soběstačný. Nežádat po nikom nic a starat se o sebe. Spousta lidí si neumí představit, že by někoho požádali o pomoc. Vnímali by to jako slabost, neschopnost… My to vnímáme tak, že jsme komunita, kde je normální si navzájm pomáhat. Když mě někdo požádá o pomoc, pokouším se mu vyhovět. Stejně tak se nebojím o pomoc požádat. Jako car-free rodina jsme už několikrát požádali o pomoc a setkali jsme se vždy s kladnou odezvou… Vysvětluji si to tím, že když lidé znají náš příběh, naše vidění světa, osloví je to a rádi pomůžou. A my jim za to děkujeme.
5. mimo komfortní zónu
Někdy prší, jindy je horko, někdy se brodíte ve sněhu. Nikdy nevíte, kdo si k vám sedne ve vlaku, kam dojedete, co na cestě zažijete. Je to nejistota, může to být náročné a někdy i nepříjemné. Je to ale výzva a dobrodružství a nás to baví… Chceme našemu synovi předat, že svět je zajímavé místo, že je nuda ho jen konzumovat a vyzobávat z něj jen to nejlepší.
(Kráceno – plné znění ZDE.)
Také následující rozhovory jsou kráceny a v plném znění je najdete na blogu Car-free rodina ZDE.
Jak jste se ke car-free životu dostali?
Spíše jsme se nikdy nedostali k životu s autem. Vždy jsme přemítali, jak žít co nejšetrněji k přírodě a zároveň mít radost ze života co největší. Ovlivnila nás například Hra na veselou skromnost od Miloslava Nevrlého… Jelikož se nám život bez auta zdá v konečném součtu vlastně jednodušší a pohodlnější, o autě ani nepřemýšlíme.
Co se vám na car-free životě nejvíce líbí?
Starosti o auto, které nemáme. To, že na něj nemusíme vydělávat. Dobrý pocit, že méně přispíváme k znečišťování ovzduší, devastaci Země a klimatické změně, k hluku, ke stavbě silnic… Bližší kontakt s okolím a pohyb při jízdě na kole.
Co vám na car-free životě nejvíce vadí?
Určitě se čas od času objeví situace, která by se autem vyřešila efektivněji, například převoz materiálu… Přeprava objemných nákladů na kole je ale Pavlovým koníčkem, takže to většinou zvládneme takto. Občas využijeme i pomoci přátel.
Jak nejčastěji trávíte dovolenou?
Na cestách! Milujeme pomalé pěší vandry. Rádi se celá rodina touláme po českých a slovenských horách, naším nejdelším putováním byl zatím měsíc v horách rumunských. To se nám podařilo díky minimalizaci věcí s sebou a díky sestrojenému lehkému vozíčku, který nám po rovině vezl batohy a v terénu se na batohy dal naopak připnout. Rádi putujeme i na kole…
Co na váš život bez auta říká rodina, přátelé, známí?
A to jako nikam nejezdíte? A vy jako na auto nemáte peníze? A není dětem v zimě na kole zima? Vy ho máte v servisu? A nepřeháníte to trochu? Však uvidíte, s dětmi si to auto nakonec pořídíte. Já vám dám auto, já mám jedno navíc! Atp.
Jak to vidí Kristýna (má manžela a tři děti)
Jak jste se ke car-free životu dostali?
Auto jsme nikdy neměli… Vzali jsme se ještě jako studenti, do škol jsme tehdy dojížděli autobusem a vlakem jako většina našich vrstevníků… Potřeba koupit auto nenastala, ani když se nám narodilo první dítě, protože městečkem, kde žijeme teď, projíždí mnoho linek příměstských i dálkových autobusů. Každé dvě hodiny tu (přes den) jezdí také vlak. Nepamatuji se, kdy přesně se rozhodnutí nemít auto (a nelétat zbytečně letadlem) stalo naším vědomým postojem, ale řekla bych, že nás v tom „poznamenaly“ knihy Hany Librové o dobrovolné skromnosti a ekologickém luxusu.
Co se vám na car-free životě nejvíce líbí?
Nejvíce se nám líbí asi to, že se o ten krám nemusíme vůbec starat! Většina našich kamarádů a příbuzných se musela zadlužit, aby si auto mohli pořídit, a pořád posloucháme jen nářky nad tím, co se zase porouchalo… Na car-free životě nás těší také hřejivý pocit, že škodíme životnímu prostředí o trochu méně než s autem… A na car-free cestování se nám líbí, že dobrodružství začíná hned, jak za sebou zabouchneme dveře. Auto vás zaveze jenom tam, kam vede silnice, tudíž cestování není tak svobodné. A vyrazit si jen tak někam na výlet také není žádná super výhra, protože se vždy musíte vrátit k výchozímu bodu – na přeplněné parkoviště.
Co vám na car-free životě nejvíce vadí?
Občas se prostě někam nedostaneme. Stává se to ale opravdu minimálně, protože se skoro vždy najde někdo, s kým se můžeme svézt. Horší je, když se někam potřebujeme přemístit všichni najednou, protože jako pětičlenná rodina už se hned tak k někomu do auta nevejdeme. To už je pak „vyšší logistická“ a někdy si tak připadáme, že jsme ostatním na obtíž.
Jak nejčastěji trávíte dovolenou?
Dokud jsme neměli děti, chodili jsme na pěší vandry. Ještě s ročním synem jsme přešli větší část Šumavy. Ale když se narodila první dcera, už jsme nebyli schopni na svých zádech vše unést, a tak jsme přesedlali na kolo a děti posadili do vozíku… Dovolenou si ale dokážeme užít i na své chatě… Mimochodem jsme ji koupili za výhodnou cenu – nikdo ji nechtěl, protože k ní nevede příjezdová cesta.
Co na váš život bez auta říká rodina, přátelé, známí?
Jak kdo, částečně záleží na míře nezávislosti na autu daného člověka. Někdo se ještě zasekl v době, kdy auta patřila k symbolům vyššího sociálního statusu. Jiní naše rozhodnutí sice nechápou, ale respektují.
Co dodat na závěr? Snad jen to, že na činění dobrých předsevzetí, v daném případě o životě bez auta či s méně autem, je dobrý každý den v roce. Zbavit se závislosti na něm bude dobré pro vás a ohleduplné ke všem ostatním.
