Cyklista řítící se rychlostí světla prostředkem stezky, skupina chodců roztažená přes celou její šíři, pes bez vodítka štěkající na kolem projíždějící kola a chaoticky pobíhající mezi nimi – tak nějak asi vypadá noční můra těch, kdo alespoň občas využívají k procházce nebo projížďce společné stezky pro chodce a cyklisty… Víte, jak se na nich správně chovat?
Obě skupiny účastníků provozu si mnohdy neuvědomují své vlastní chyby, o to hlasitěji ale nadávají na bezohlednost těch druhých. Jako by stezka byla určena pouze jim a zástupci druhé skupiny byli jen nevítanými a nerovnoprávnými vetřelci. Opak je ale pravdou – společná stezka slouží stejně chodcům jako cyklistům.
NENÍ STEZKA JAKO STEZKA
Na úvod je dobré zmínit, že v Praze můžete narazit hned na několik typů stezek, které se od sebe liší především tím, kdo se po nich může pohybovat.
Tím nejjednodušším typem jsou stezky určené buď výhradně cyklistům – tedy cyklostezky, které jsou vyznačené kulatou modrou značkou s bílým piktogramem kola, anebo pouze chodcům – těmi jsou zpravidla klasické chodníky. Na těchto komunikacích se smí pohybovat jenom ten, komu je prostor určen. Výjimku tvoří situace, kdy například chodec potřebuje příčně překonat stezku pro cyklisty, nebo kdy je cyklistovi jízda po chodníku výslovně povolena dodatkovou tabulkou – o tom jsme již psali v článku Může jet cyklista po chodníku?
Dalším typem jsou pak společné stezky pro chodce a cyklisty, které se dělí na dva druhy: podle toho, zda jsou na nich odděleny samostatné pruhy pro chodce a pro cyklisty, či nikoliv.
NA STEZCE S ODDĚLENÝM PROVOZEM RESPEKTUJTE VYHRAZENÝ PROSTOR
V prvním zmíněném případě platí pro všechny účastníky provozu celkem jednoduchá pravidla: pokud se na takové stezce pohybujete na kole, musíte se držet ve vyhrazeném jízdním pruhu pro cyklisty. Pruh pro chodce můžete využít jen při objíždění, předjíždění, otáčení či odbočování a také při vjíždění na stezku, nebo naopak vyjíždění z ní. V žádném případě přitom nesmíte ohrozit chodce, kteří se pohybují ve svém pruhu. Totéž platí i obráceně, tedy pro chodce.
Stezku, na které se musíte řídit těmito pravidly, poznáte podle modré příkazové značky rozpůlené bílou čárou. V její jedné polovině je vyznačen piktogram kola a v druhé obrázek chodců. Rozdělení pruhů pak přímo na komunikaci vyznačuje zpravidla bílá přerušovaná čára, případně barevné podbarvení.
PAMATUJTE, ŽE SPOLEČNÁ STEZKA JE OPRAVDU SPOLEČNÁ
Druhým typem je společná stezka pro chodce a cyklisty, která je označena kruhovou modrou značkou, kde je nahoře bílý piktogram chodců a pod ním obrázek kola. Na této stezce spolu chodci i cyklisté sdílejí jeden společný prostor, a právě to bývá často předmětem svárů. Na poměrně úzkém prostoru se zde totiž mohou setkat jezdci na kole, bruslaři, běžci, maminky s kočárky nebo pěší venčící své čtyřnohé mazlíčky a snad každý z nich by chtěl mít stezku nejraději jen pro sebe.
Chodcům celkem přirozeně vadí jezdci na kole či bruslích, kteří velkou rychlostí projíždějí kolem nebo dokonce mezi nimi, aniž by o sobě dali dopředu jakkoli vědět. Naopak pro cyklisty je často velmi obtížné vyhnout se chodcům, kteří jdou ve skupince vedle sebe a zabírají tak prakticky celou šíři stezky, nebo kteří bez rozhlédnutí nečekaně změní směr svého pohybu.
A kdo že tedy má na společné stezce přednost? Podle zákona je to poměrně jednoduché: na společné stezce pro chodce a cyklisty nesmí jezdec na kole ohrozit chodce a stejně tak chodec nesmí ohrozit cyklistu, který po stezce projíždí. Obě skupiny účastníků jsou tedy zcela rovnoprávné a musí se vzájemně respektovat.
DRŽTE SE VŽDY U KRAJE STEZKY
Na povrchu společné stezky nemusí být ani dělící čáry ani směrové pruhy. Mohlo by se tedy zdát, že vlastně není tak úplně jasné, kdo se má kde pohybovat. Pravidla však říkají, že cyklista by se měl držet u pravého kraje stezky ve směru své jízdy – do středu či levé části by měl vjíždět pouze při objíždění překážky nebo jiného účastníka provozu. Podobně by se i chodci měli vždy držet u jednoho kraje stezky. Je výhodnější držet se kraje levého. Nejen protože se jedná o komunikaci a chodci by se měli tedy pohybovat vlevo, ale zejména aby byla zajištěna dobrá vzájemná viditelnost protijedoucích cyklistů s chodci. Nestane se pak, že by se chodec zbytečně lekl stejným směrem jedoucího cyklisty, který jej bude předjíždět z těsné vzdálenosti.
Pěší i jezdci na kole by pak měli dodržovat ještě jedno důležité pravidlo: neměli by vytvářet větší skupiny účastníků, kteří by se pohybovali vedle sebe, zabírali tak celou šíři stezky a blokovali pohyb ostatních.
PŘEDVÍDEJTE A BUĎTE PŘEDVÍDATELNÍ
Cyklisté i bruslaři by (nejen) při pohybu po společné stezce měli vždy přizpůsobit svou rychlost hustotě provozu. Obecně byste na kole po stezce nikdy neměli jet rychlostí vyšší než 30 km/hod. Pokud se po ní pohybuje větší množství dalších účastníků, měli byste jet ještě výrazně pomaleji.
Zároveň byste měli neustále pozorně sledovat dění kolem sebe, abyste dokázali předvídat případný nečekaný pohyb chodců, který by vám mohl zkomplikovat jízdu. V případě potřeby na sebe ostatní včas upozorněte zvonkem.
Podobně by měli i pěší bedlivě sledovat provoz kolem sebe, předvídat možné problémy a přizpůsobovat tomu svůj pohyb. Kromě toho by se měli sami snažit chovat předvídatelně – tedy žádné prudké pohyby nebo nečekané změny směru, kvůli kterým by mohli ostatním v nevhodné chvíli zkřížit cestu.
ČTYŘNOHÝM MAZLÍČKŮM BEZ VODÍTKA VSTUP ZAKÁZÁN
Poměrně často se na stezce se společným provozem můžeme setkat s chodci, ale i cyklisty nebo bruslaři, kteří s sebou mají své domácí mazlíčky. Jejich majitelé by vždy měli pamatovat na to, že když si pro venčení vybrali společnou stezku pro chodce a cyklisty, musí mít zvíře na vodítku a držet ho u sebe. Pokud zvířeti dovolí chaoticky pobíhat mezi ostatními účastníky provozu nebo ho nechají procházet se u druhého kraje stezky na dlouhém, nataženém vodítku, mohou tím velmi zkomplikovat život ostatním, a v horším případě i způsobit vážnou nehodu.
V této souvislosti je dobré si připomenout, že odpovědnost za zvíře a škodu jím způsobenou nese jeho páníček. Pokud tedy zvíře někomu způsobí hmotnou škodu, nebo dokonce škodu na zdraví, může to jeho majitele přijít velmi draho.
OHLEDUPLNOST NADE VŠE
Mohlo by se zdát, že pohyb po společných stezkách, kde se může na jednom místě setkat tolik různých skupin účastníků s tolika různými, až protichůdnými představami o tom, jak by stezku v ideálním případě chtěly využívat, musí být vždy komplikovaný. Nemusí to však být pravda. Stačí k tomu jedna jednoduchá věc: ohleduplnost. Respektujte proto, že společná stezka nepatří pouze vám, a pohybujte se po ní vždy tak, abyste nikoho jiného neohrozili.
