V předvánoční čas je možné chůzi přirovnat k dárku od srdce, který má blahodárné účinky na fyzický i psychický stav, a přitom je zdarma. Jenomže v průměru chodí městský člověk čím dál méně, za což může nejen jeho lenost, ale i překážky, které mu chůzi znepříjemňují. Na obranu přirozených práv chodecké komunity proto vzniklo celosvětové hnutí, které má dnes již tradici delší než půl století.
Mezinárodní organizace
Konkrétně již od roku 1963 působí Mezinárodní federace chodců akreditovaná při OSN. Ta zastřešila národní skupiny bránící práva chodců, které se vyrojily v reakci na poválečný boom automobilismu v hospodářsky vyspělých zemích. Současnou globálně nejvlivnější organizací s podobným cílem je uskupení Walk21, jehož první konference se konala v roce 2000 v Londýně. Konference této organizace se pořádají každoročně za účasti stovek zájemců z celého světa, kteří mají nejrůznější povolání a odbornosti, ale jejich společným přesvědčením je, že chůze je prospěšná a je nutné ji efektivně podporovat… Vztahy mezi oběma uvedenými organizacemi jsou korektní, o svých aktivitách například vzájemně informují na svých webových stránkách.
Mezinárodní charta chůze
Jde o zásadní text z dílny Walk21, který má svou vizionářskou, ale i velmi věcnou, praktickou část, která napomáhá (nejen) úřadům prosazovat opatření vedoucí k tomu, aby lidé preferovali chůzi a aby jim současně byla v příjemné a rozumné podobě umožněna. Mezinárodní charta chůze je sice právně nezávazným, avšak široce respektovaným dokumentem.
Pokud se chcete o Mezinárodní federaci chodců, Walk21 a obsahu Mezinárodní charty chůze dozvědět více včetně základních odkazů, klikněte na příspěvek Podpora chůze v mezinárodních souvislostech zařazený v naší knihovně (ZDE)… Následující text má totiž již poněkud vánočně laděnou atmosféru.
„Preambule“ plná poezie
V úvodní části zmiňované charty je zařazena následující pasáž Johna Butchera, zakladatele Walk21, která se čte jedním dechem jako dobrá báseň a také opravdovou ódou na chůzi je. Hle:
„Chůze je to první, po čem touží malé dítě, a poslední, čeho se chce vzdát starý člověk. Chůze je cvičení, ke kterému nepotřebujeme posilovnu. Je to léčba bez léků, regulace tělesné hmotnosti bez diety a kosmetika, pro kterou nemusíme do drogerie. Je to uklidňující prostředek bez pilulek, terapie bez psychologa a dovolená, která nestojí ani korunu. Chůze navíc neznečišťuje životní prostředí, má malou spotřebu přírodních zdrojů a je velmi účelná. Chůze je pohodlná, nevyžaduje žádné speciální vybavení, je seberegulační a ze své podstaty bezpečná. Chůze je stejně přirozená jako dýchání.“
K nádherně poetické „preambuli“ (mottu) Mezinárodní charty chůze není co dodat.
Kus pohádkového tajemna
I když – možná by přece jenom něco dodat bylo možné: totiž kdo je vlastně autorem uvedených slov? V chartě je za jejich tvůrce opravdu označen John Butcher (včetně datace 1999), ale když se člověk zabývá tématem, narazí i na něco jiného… „(John Butcher) před lety odešel do důchodu, takže v čele (Walk21) nyní stojí Jim Walker (v překladu Chodec, lepší příjmení snad už ani nemůže mít), který v rámci organizace dlouhá léta pro Johna pracoval. Ten mi v naší e-mailové komunikaci prozradil, že toto motto napsal sám. Nicméně autorství věnoval Johnovi za jeho zásluhy a velké zasvěcení do projektu.“ (Radek R. Kaša, Pojďme se projít) Pokud je to pravda, je to tak trochu pohádkový příběh o velkém přátelství…
Tak či tak, chůze je opravdový dárek shůry a pro své zdraví i jen tak pro potěšení bychom jej měli i ve městě co nejvíce využívat. A zároveň by měla být činěna opatření k tomu, aby chůzi bránilo co nejméně překážek (pokud víte o něčem, co lze v Praze zlepšit, zavést nebo odstranit, od letošního roku o tom můžete dát vědět prostřednictvím aplikace zmente.to – více ZDE) a aby „se chodilo“ v co nejhezčím veřejném prostoru. V tomto ohledu je dobrou zprávou, že po letech přešlapování na místě máme od letoška nakročeno k proměně magistrály (VÍCE).
