Dětem nejvíce prospívá pohyb venku a jsou nejšťastnější, pokud je dospělí při hře omezují co nejméně. I dospělí touží po tom, aby byly co nejdříve samostatné a chovaly se odpovědně. K tomu potřebují volnost. Dospělí však s nimi zacházejí jako s luxusním zbožím expedovaným autem.
Rozvoz vždy a všude
Dětem tak připravujeme prostředí, které samostatnost znemožňuje. Většina městské mládeže je ve všední dny odsouzena trávit čas převážně mezi čtyřmi stěnami, v lepším případě při organizovaných aktivitách, v horším případě doma u počítačů či televize. O volném pohybu venku a samostatných hrách si nejmladší generace může dnes nechat jen zdát až do puberty, někdy až téměř do dospělosti, kdy už by měla mít „vyhráno“. Rodiče své potomky rozvážejí autem všude: na kroužky, za kamarády, za babičkou a dědečkem, na hřiště, do lesa a podobně. Hlavní příčinou je do značné míry oprávněná obava dospělých z nebezpečí, které na děti číhá ve městech i mimo ně z dopravy nebo od neznámých jedinců.
Ranní chaos u škol
S tím, jak intenzita silničního provozu v Praze i dalších městech v ČR neustále stoupá, se snižuje ochota rodičů posílat své ratolesti do školy pěšky nebo na kole. Vzrůstá naopak tendence vysazovat děti při cestě do práce autem přímo před školou, čímž se obzvláště v ranních špičkách bezpečnost před školami zhoršuje. Rodiče často ve spěchu vytvářejí nebezpečné situace a porušují předpisy: například zastavují nebo parkují přímo před školou na přechodu, couvají, nebo se otáčejí v křižovatce, pohybují se v protisměru atp. Nejenže tak zvyšují riziko nehod, ale zároveň v okolí škol zvyšují hluk a zamořují ovzduší jedovatými zplodinami.
Nejhorší je to na okrajích
Ve Velké Británii vozí v současné době do školy autem v průměru zhruba polovina rodičů, v USA dokonce 60 procent. V ČR takovéto průzkumy veřejná správa, pokud víme, zatím nezadala. Z dotazníkových šetření v rámci projektů Bezpečných cest do školy, které organizace Pražské matky uskutečnila v hlavním městě již se 47 školami, však víme,
že podíl dětí dovážených rodiči autem dosahuje v okrajových městských částech už zhruba jedné poloviny (například v ZŠ v Písnici činí 52 %), nejméně se jezdí do školy autem ve staré městské zástavbě v centrálních částech hlavního města. Podíl mamataxi se zde pohybuje „jen“ mezi 10–15 % (např. v ZŠ Nepomucká na Praze 5 to bylo předloni 11 %, v ZŠ Lupáčova na Žižkově 25 %).
Docházení dětí do škol musí dostat zelenou
Obecně dnes všude v tzv. vyspělém světě sílí hnutí podporující chodce a docházení dětí do školy. Zasazují se o to jak občané, respektive neziskové organizace, tak i obce a státy. Asi nejpropracovanější systémy podpory chůze mají města, které motorismus historicky „převálcoval“ nejdříve jako například Londýn nebo New York, silnou podporou chodců a cyklistů se vyznačují také Nizozemí a skandinávské země.
Přestože u nás mamataxi ještě nedosáhlo takových rozměrů jako ve Velké Británii nebo USA, měli bychom se mu začít efektivně bránit, dokud našim dětem nezarostou životně důležité orgány včetně mozku sádlem. O tom, zda a jak to lze zařídit, si povíme a ukážeme příště.
