Co všichni víme o chůzi i dopravě, ale nevíme, co s tím.
Většina lidí se dnes shodne na tom, že pravidelná denní dávka chůze prospívá zdraví a udržuje nás v dobré fyzické i psychické kondici. Málokdo se však této zásady skutečně drží a téměř nikdo nevěří tomu, že by naše nohy skutečně mohly zastat významný podíl městské osobní přepravy na úkor motorů a přispět tak k vyčistění ovzduší i k příjemnějšímu životu ve městě.
Hluk, emise a moderní městský pětiboj
Všichni, ať už laici či odborníci, si také uvědomujeme, že město je přetíženo dopravou, především automobilovou, vzduch v ulicích houstne a nevoní nám, pro hluk neslyšíme vlastního slova, natož abychom rozuměli druhým. Navíc si občas v pražských ulicích užíváme spíše než chůzi moderní městský pětiboj: skok daleký, skok vysoký, překážkový běh, sprint před autem na přechodu či vodní slalom.
Uvykli jsme si, že komunikace v Praze patří především vozidlům, která obstarávají dopravu, a chodit po ulicích nás buď ani nenapadne, nebo moc neláká. Pohyb si raději zařizujeme ve fitcentrech, na sportovištích - nebo také nikde. Až příliš často nasedáme do aut a vyjíždíme, jakmile nám „padla“, hromadně z města ven, čímž dopravu a její neblahé následky ještě zhoršujeme. Svůj vůz zaparkujeme někde v lese nebo v krásné volné krajině, kde usilovně šlapeme do pedálů, běháme či chodíme v přesvědčení, že souzníme s přírodou a prospíváme jí i svému zdraví. V neděli navečer se pak zase posunujeme v oblacích dýmu z výfukových plynů v kolonách zpět do města, kde brzy proměníme svou ozdravnou oxidační kůru v obvyklý kyslíkový deficit.
Má smysl za pohodlí, které motorismus (ať už individuální či hromadný) poskytuje, strpět dopravní zácpy, hledat marně místo k zaparkování, ohrožovat své zdraví znečištěným ovzduším a neustálým hlukem nebo snášet ve špičkách zaplněné tramvaje, autobusy či metro jen proto, abychom popojeli pár set metrů?
Nemotorová doprava se stává ve městech trendem
Současná světová města i metropole hledají cestu z předimenzované motorové dopravy nejrůznějšími způsoby a pokoušejí se dosáhnout jejich optimální kombinace. Vzhledem k tomu, že největší negativa přinášejí auta, resp. individuální automobilová doprava (IAD) – její vysoké intenzity, emise, hluk a největší zábor prostoru -, vedení měst se ji snaží redukovat a kombinovat přitom restrikci s pozitivní podporou jiných způsobů osobní přepravy. Na okrajích měst se proto budují kapacitní odstavná parkoviště a řidičům, kteří své auto neodstaví na ulici, města nabízejí slevu či úhradu jízdného v městské hromadné dopravě (MHD), nebo i jiné výhody (Vídeň). Mnohde podporují sdílení aut (carsharing) i sdílení kol, jinde posilují příměstskou železnici, která umí spolehlivě, rychle a pohodlně dopravit velké množství cestujících do centra (např. Madrid, Frankfurt, Mnichov, Paříž), zpoplatňuje se parkování (Vídeň, Lyon, Paříž, Praha) nebo jízda uvnitř města (mýtné v Londýně), někde dokonce zrušili parkovací místa bez náhrady (Oxford), či prostě komunikaci s příliš intenzivní dopravou v centru pro auta zcela uzavřeli (New York – Time Square nebo nedobudovaný průjezd Zürichem). Ve čtvrtích mimo centrum se podporuje občanská vybavenost (budují se zařízení jako bazény, sportoviště, knihovny atp.), aby obyvatelé do centra nemuseli zbytečně cestovat (Madrid), německá města jsou známa zřizováním nízkoemisních zón, kam nesmíte vjet s autem, které nesplňuje přísnější emisní limity, či tzv. zón Tempo 30, kde nesmíte překročit třicetikilometrovou rychlost. Téměř každé město se v současnosti snaží o zklidňování dopravy alespoň na některých komunikacích či jejich úsecích a nabízet i lepší podmínky pro cyklistiku. Jedničkáři v tomto oboru jsou dánská, holandská, německá a také rakouská města. Všude se také v současnosti projevuje více či méně efektivní snaha zlepšovat podmínky pro chodce a podpora schůdnosti měst - Walkable Cities - se stává moderním trendem i ve Spojených státech amerických.
Chůze stala nedílnou součástí londýnského dopravního systému
Snad nejdelší cestu v tomto směru urazili doslova v Londýně, metropoli proslulé mimo jiné chronicky přetíženým dopravním systémem. Po pečlivých multidisciplinárních průzkumech a analýzách zjistili, že většina všech cest po městě je kratších než 1,5 km, což je vzdálenost, kterou je většina z nás schopna urazit pěšky. Vzhledem k tomu, že (podobně jako v Praze) bývá ve špičkách „přesycena“ i londýnská MHD, londýnští plánovači usoudili, že z hlediska zdravotního, emisního, dopravního i ekonomického je pro město výhodné zvýšit podíl chůze na souhrnu všech vykonaných cest.
Vedení Londýna si však uvědomilo, že lidem je třeba nabídnout nejen bezpečné, ale zároveň i příjemné a přitažlivé cesty, aby je vůbec napadlo jízdu autem nebo MHD za chůzi vyměnit a obyvatelům i návštěvníkům metropole o tom poskytovat dostatek informací. Plán prostupnosti Londýna zpracovali do nejmenších podrobností a pro chodce propojili všech 33 městských částí tzv. strategickými cestami včetně několika pěších okruhů v celkové délce 627 km s 3 300 návaznostmi.
Pro bezmotorovou dopravu vznikla v Londýně síť tzv. Greenways, klidných a bezpečných cestách oddělených od ostatního provozu, které procházejí parky, zelení a klidnými ulicemi. Celkem po nich můžete našlapat 432 km. Město doplnilo pěší cesty uličním mobiliářem i zelení, zajistilo pěkný design včetně zahradních úprav. Skvělý informační systém vám přímo v ulicích, ale i na dopravním webu města Transport for London https://tfl.gov.uk/modes/walking/ poradí a pomůže: naplánovat svou cestu a zjistit, kudy a za jak dlouho dojdete do cíle po svých, na webu naleznete i všech sedm strategických tras včetně informace o tom, co zajímavého na té které trase potkáte, dozvíte se, k čemu je chůze dobrá, že vám někdy zabere méně času než jízda dopravními prostředky atp. Dokonce na tomto webu můžete podobně jako na portálu Chodci sobě (který však provozuje občanský spolek Pražské matky a nikoli město Praha) vznést podnět, jak lze tu kterou cestu zlepšit. Na známé mapce metra naleznete mezi jednotlivými stanicemi číslice, které udávají, za kolik minut tuto cestu ujdete pěšky, čímž se Londýn snaží ulehčit přecpanému metru. V Londýně se tak chůze stala nedílnou součástí dopravního systému s velkým potenciálem 39% všech cest mezi 0,5-2km.
Městu Londýn se prý sázka na chodce vyplácí i ekonomicky. Že Londýnu i dalším městům pěší cesty sluší a jsou hodně využívány, se můžete přesvědčit na: http://www.prazskematky.cz/wp-content/uploads/Jak-se-chodi-v-Londyne_Lucie_Miovska.pdf.
Každý může být své cesty strůjcem
Pro srovnání, v Praze dnes pěší cesty obstarají asi 23% veškeré osobní vnitroměstské přepravy, což je považováno za úctyhodné číslo, ale s jejím rozvojem se jaksi nepočítá. Zatímco do financování rozvoje komunikační sítě se loni investovalo 4,2 mld Kč a do rozvoje MHD 1,3 mld Kč (kapitálové výdaje) a 50 milionů Kč do cyklistiky, investice do pěšáků (v rámci rozpočtové položky pro bezpečnost dopravy BESIP) loni činily pouhých 11,3 mil. Kč (kapitálové výdaje), což je pouhá polovina tisíciny z celkového dopravního rozpočtu a týkaly se především zabezpečení několika nebezpečných lokalit (křižovatek, resp. přechodů).
Druh dopravy Podíl na všech cestách (%) Podíl na celkovém dopravním rozpočtu HMP (%)
Pěší 23 0,01 bezpečnost Besip
Automobilová 33 31,00 provoz a rozvoj
Aby k podobnému přístupu k pěší dopravě jako jinde ve světě dospělo co nejdříve i hl. m. Praha, musíme však přispět všichni: nejen vedení města, městské části, ale také její obyvatelé. Řadový občan se často domnívá, že jeho názor je pro úřady nezajímavý, nedají na něj a veškerá jeho snaha je marná. Ne tak docela. Londýn ke svému pěšímu projektu potřeboval sbírat velice podrobné vstupní informace všeho druhu. Bez veřejnosti ani bez svých městských částí by totiž ničeho nedosáhl. K pěšímu projektu takového rozsahu bylo třeba sbírat velice podrobné vstupní informace všeho druhu. Také hl. město Praha však potřebuje vědět, kudy občan chodí, kudy chodit nemůže nebo se mu nechce a proč. Město možná dosud neumí informace od občana tak dobře získávat a využívat je stejně efektivně jako Londýn, ale pracuje s nimi. Především se však musí od občanů dozvědět, že vůbec chtějí chodit a že bezpečnou a pohodlnou pěší infrastrukturu vyžadují!
Chodci sobě
Možností, jak informace od občanů sbírat, mají úřady městských částí nebo Magistrátu hl. m. Prahy díky internetu více. Kromě toho, že každá městská část má svůj web, kde můžete oslovit svého starostu, vznikl specializovaný občanský portál Chodci sobě (www.chodcisobe.cz), který komunikaci s veřejnou správou usnadňuje a zefektivňuje. Prostřednictvím portálu oslovíte na své městské části konkrétního úředníka či zastupitele konkrétní připomínkou k pěším cestám. Informace o občanských podnětech se shromažďují na jednom místě a jsou tak přehledně a snadno dostupné. S portálem spolupracuje Magistrát hl. m. Prahy i Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Za čtyři roky svého fungování tak bylo na pražských komunikacích na základě občanských podnětů na portále Chodci sobě ve prospěch chodců upraveno přes 350 lokalit. Výhodou tohoto způsobu komunikace s veřejnou správou je i její otevřenost (každý návštěvník webu vidí korespondenci mezi občanem a úředníkem, resp. zastupitelem) a jednoduchost. Do formuláře popíšete problém, lokalizujete místo a nahrajete fotku. Na portál můžete umístit jakýkoli návrh na zlepšení pěší cesty: od špatného povrchu, přes bariéru, chybějící nebo naopak překážející zeleň, nepořádek až po chybějící propojení či scházející městský mobiliář – lavičku, pítko, koš na odpadky atp.
Metropole na břehu Vltavy stále zůstává jedním z nejzelenějších měst Evropy a dát najevo, že může být i příjemnější, bude-li chůze skutečně doprava, může každý z nás. Jinak se asi stěží něco v našem městě pohne dostatečně rychle dopředu, včetně automobilových kolon.
