Kam odcházejí auta po smrti? Ideálně zamíří z kolon v ulicích do kolon na vrakovištích. Slzu uroní leda majitel, který možná ještě věřil v resuscitaci svého miláčka v servisu, a teď bude mít vydání s nákupem nového (pokud nezmění svůj dopravní styl).
Kam s ním?
Autovrakoviště jsou ale jen tím lepším případem, protože nejrůznější šíbři nechávají svá bezvládná auta odpočívat v pokoji, kde se dá – v ulicích, na parkovištích, podél okresek, ba i v hlubokých hvozdech; ještě nedávno byl počet takových odstavených vraků „bez majitele“ v Česku odhadován na 300 000. Navíc, snad z citových důvodů, je u nás v oblibě dopřát svému vysloužilému autíčku místo posledního odpočinku také na vlastní zahradě či dvorku, kam na něj úřady, policie ani odtahovky nemůžou. Což (jen už dost necitlivě) kupodivu platí i pro odstavení vozidla na pozemku cizího majitele. Ten má jen dvě legální možnosti: buď nedělat vůbec nic, anebo se roky domáhat nápravy soudní cestou, přičemž to pro něj podle mluvčí pražských strážníků stejně nevypadá líp než jen „nadějně“ (ZDE).
Není vrakoviště jako vrakoviště
Výše uvedené postupy vřele nedoporučujeme. Koneckonců za likvidaci vozu v rozporu se zákonem o odpadech hrozí pokuta až 20 000 korun a přijetí vraku k ekologické likvidaci v certifikovaném sběrném místě je zdarma, nebo za něj dokonce můžete utržit několik stovek… Dál vás to už sice nemusí zajímat, ale víte, že ani certifikovaná vrakoviště nejsou zárukou ekologické likvidace a právě nabídka odkupu vraku to může signalizovat?
Předpokládejme však, že všechno proběhlo v pořádku, autovrak se nerozpadá, kde nemá, nýbrž doputoval do sběrného místa, a tam svou práci odvádějí dobře. Jak to vypadá? Jsou tři možnosti.
Ruční demontáž „na místě“
Při stacionární demontáži je nejprve vrak zbaven akumulátoru a všech provozních kapalin (benzín/nafta, brzdová kapalina, olej, chladicí prostředky) a poté všeho, co je ještě ve funkčním stavu a je možné použít na náhradní díly pro dosud „jsoucí“ vozidla (v žádném případě se to ale netýká katalyzátorů, airbagů a bezpečnostních pásů – ty se právě z bezpečnostních důvodů už nesmějí vrátit do provozu). A pak se postupuje dál. Sundají se kola a z nich pneumatiky, dále nárazníky a spojlery, demontuje se interiér a úložné prostory, autoskla, zrcátka, volant, kabely, elektronika, elektromotorky, světla a reflektory, sedadla, textílie a ve finále dojde i na motor, nápravy, tlumiče, katalyzátor. Zbyde jen vypreparovaná karosérie, která se slisuje a pošle do hutě.
Demontážní linka
Tento způsob likvidace bývalého auta je vlastně také ruční demontáží, pouze se děje s pomocí dopravníku. Po odstranění akumulátoru, kapalin, airbagů se nebohý vrak na své poslední cestě posunuje po dopravníku, na kterém ho v jednom místě pro snadnější přístup k některým dílům obrátí i na „záda“ (a pak zase do původní polohy), a je postupně porcován jako u stacionární demontáže.
Drcení čili šrédrování
Při tomto způsobu likvidace se stejně jako v ostatních případech začne odstraněním akumulátoru, kapalin a airbagů (a navíc proděravěním nádrže, aby vlivem tlaků nedošlo k explozi), ale pak je všecko jinak. Celý kompletní zbytek totiž obrovskou silou rozdrtí na kousky do deseti centimetrů drtič zvaný šrédr. Takto končí celá osobní auta, dodávky a motorky včetně motoru a pneumatik. Nadrcený materiál je posunován pásovými dopravníky k separátorům, které od sebe oddělí kovový a nekovový materiál. Kovová drť je dále tříděna na železo a neželezné kovy a také nekovový zbytek se dále separuje, až je vše vytříděno na jednotlivé skupiny materiálů. Celý proces je automatizovaný a vysoce sofistikovaný, ale ani on se neobejde bez ruční dopomoci.
Statistika autovraků v ČR od 1. ledna 2009
Jde o autovraky evidované v MA ISOH (Modul Autovraky Informačního systému odpadového hospodářství) Ministerstva životního prostředí od 1. ledna 2009. Jedná se o online systém, v němž lze původně zadané položky stornovat, směrodatný je tedy prostřední sloupec.
Který způsob likvidace je lepší?
Šrédrování i ruční demontáž (stacionární nebo na lince ) mají svá plus a minus. Výhodou šrédrování je zejména velkokapacitní provoz (v celé ČR jsou jenom dvě taková zařízení, ale každé s možným výkonem přes sto tisíc vraků ročně), jeho nevýhodou naopak podíl nežádoucích příměsí ve vyseparované drti. U poctivé ruční demontáže je výhodou vysoká čistota vytříděných koncových materiálů, jde však o postup ze své podstaty lopotný a pomalejší. Možná je i kombinace metod, tedy částečná ruční demontáž jedním nebo druhým způsobem a následné zpracování šrédrem.
Víte, že i automobily je možné nejen recyklovat, ale i upcyklovat (více jsme o upcyklaci, downcyklaci a precyklaci psali ZDE). Z aut nebo jejich podstatných částí je možné vytvářet umělecká díla, čluny a další praktické předměty, zužitkovat je možné i selektované dílčí kusy – vznikají tak například krásné kabelky z bezpečnostních pásů...
Co se děje s vytříděnými materiály?
Čeká na ně buď smysluplný život po životě ve formě druhotné suroviny, nebo pohození na skládku, anebo kremace. V rámci recyklace se k dalšímu zpracování a využití zasílají jednotlivé separované materiálové skupiny jako železo, neželezné kovy, plast, pryž, textílie či autosklo (které se mimochodem nesmí zpracovávat jako „obyčejné“ sklo, více ZDE). Odložení nerecyklovatelného zbytku na neustále bobtnajících skládkách a vyletění komínem ve spalovně představují jednoznačnou ekologickou zátěž, což platí i pro spálení v teplárně (to je kvůli přítomnosti plastů možné jen v těch nejmodernějších) – jde sice o downcyklaci, ale jen s minimálním energetickým přínosem oproti předchozím ekologickým negativům.
Na samotné auto pochopitelně nečeká peklo ani ráj, rajské výhody i leckdy pekelnou devastaci životního prostředí však přináší lidem, a to od výroby až po definitivní „amen“. Největší problém automobilů spočívá v jejich masivní nadprodukci. Na místě je otázka: Je možné využívat auta se všemi klady, a přitom tlačit na snížení jejich výroby? Ano, a to díky sdílení samotných automobilů (carsharing, pear-to-pear carsharing) nebo sdílení jízd (více lidí v jednom autě – rodina, sousedé, car-pooling)... Že se tím taky sníží množství škodlivých emisí v ovzduší, je evidentní, ale je to už jiné téma.
A ještě poznámka: recyklaci automobilů se od 0:34:40 věnuje video přiložené k našemu úvodnímu článku o recyklaci dopravních prostředků (ZDE).
Další zdroje k článku: www.enwiweb.cz, trideniodpadu.cz
