Vítejte v projektu, který se točí okolo recyklace automobilů, jízdních kol, vozidel MHD a vlaků, ale i bot (vlastním dopravním prostředkem jsou v tomto případě sice nohy, ale bez pneumatik by se auta taky neobešla). Projekt startujeme u příležitosti Dne Země 2018.
Každý produkt spěje hned od začátku ke svému konci – i ten, co slouží dopravě. Při životě ho v poslední fázi většinou ještě pomáhá udržovat více či méně kvalifikovaná péče servisů či dílen, kterým můžeme při lehčích opravách fušovat do řemesla i my sami (a když na to nemáme ty správné „zlaté ručičky“, tak to třeba udělá šikovný soused). Něco „to“ totiž stálo, a tak se „toho“ neradi zbavujeme bez boje. Dokonce „tomu“ máme možnost poskytnout i celkovou renovaci. Ale stejně přijde den, kdy je s „tím“ konec. Další opravy by byly už příliš drahé a s nejistým výsledkem, eventuálně „to“ už opravit ani nejde. A okamžitě je tu jiný problém: CO S TÍM?
Z čistě technického hlediska se „toho“ můžeme zbavit v rozporu se zákonem o odpadech a zanechat „to“, kde se nám zlíbí, ale pak nám hrozí mastná pokuta (třeba autsedačka pro děti vyhozená vedle popelnice nás takto může v extrémním případě stát až 50 000 korun, viz výňatek ze zákona v příloze). A hlavně jsou i mnohem lepší důvody, proč to nedělat. Takže se raději zachováme dle litery zákona a s autem se důstojně rozloučíme na certifikovaném vrakovišti a s kolem ve sběrném dvoře, umístit ho však můžeme i do velkoobjemového kontejneru, který je pravidelně přistavován v místě našeho bydliště. Boty patří společně s oděvy do speciálního kontejneru, a když jsou ještě funkční, můžeme je také někomu prodat či věnovat.
Jaká tedy může být naše strategie při nakládání s nepotřebnými věcmi? Je jich hned několik.
Prodávejme a rozdávejme…
Už jsme se toho dotkli: Věc, které se chceme zbavit, ještě může dobře posloužit někomu jinému. Můžeme mu ji prodat nebo věnovat a tím oddálit její zánik v podobě odpadku. Kde najít poptávajícího? Existují secondhandy, prodejní akce pro děti, seniory či lidi s hendikepem i nejrůznější weby, které nám prodej zprostředkují, můžeme je prodat nebo darovat známému nebo věnovat charitě. Za tímto účelem spustilo také hlavní město loni v září webové stránky praho.nevyhazujto.cz, jejímž prostřednictvím můžeme darovat za odvoz to, co už nepotřebujeme.
… třiďme…
Všechno, co neskončí v kontejneru na směsný odpad a v popelnici, je určeno k recyklaci, a co tam naopak skončí, přijde na skládku nebo je spáleno. Z toho vcelku jednoznačně plyne, že kdo to myslí s matičkou Zemí a příštími generacemi dobře, ten poctivě třídí. Mimochodem: docela často jsme z různých stran vyzýváni, abychom „recyklovali“ – to ale můžeme jen sotva. Náš úkol je opravdu pouze třídit (jak na to s rozumem a humorem, najdete na Třídění odpadu.cz), tedy oddělovat jednotlivé druhy věcí podle materiálu, z něhož jsou vyrobeny, a činit z nich od sebe separované odpadky.
Až pak přijde recyklace těchto vytříděných odpadků, což je gigantický průmysl náročný na energie a vodu a vytvářející své vlastní odpadky, jehož praktickým výsledkem nicméně je, že se do země, vodstva a ovzduší dostává méně škodlivin a získávají se druhotné suroviny snižující potřebu těžby těch „prvotních“. Ekologické na celé recyklaci proto není, že se přírodě skutečně pomáhá, ale že se eliminují škody, které má na svědomí hlavně velkoprůmyslová činnost tzv. vyspělých zemí a uchovává se více nerostných zdrojů do budoucna. A to i přes uvedená negativa za to stojí!
… upcyklujme…
Třídění je jen tvorba uspořádaných odpadků z věcí, které dosloužily a kterých se chceme zbavit. Většinou nám ani nezbývá nic jiného, jsou však i případy, kdy to neplatí – někdy se totiž nepotřebná věc vůbec nemusí stát odpadkem, naopak jí můžeme vdechnout nový život a dát jiný, vyšší smysl. Jde o upcyklaci.
Typické příklady jsou z oblasti umění – například Marcel Duchamp vytvořil v roce 1913 z nepotřebného předního kola a vidlice tzv. ready-made objekt „Kolo od bicyklu“ a Pablo Picasso v roce 1942 z vyřazeného cyklistického sedla a řídítek „Býčí hlavu“ a mají spoustu následovníků, kteří vytvářejí artefakty z kovového šrotu či rozbitého skla, kolekce šperků z elektroodpadu, z dílů nebo i podstatných částí aut a vůbec všeho…
Ne každý má umělecké ambice, ale na stejném principu si doma můžeme například vyrobit věšák z nepotřebných prken, kořenky ze skleniček od dětské výživy nebo, abychom zůstali u tématu dopravy, boty z pneumatik… Platí přitom to, co pro umělce: fantazii se meze nekladou, inspiraci najdete například ZDE. Aby však šlo a skutečnou upcyklaci, musí jít o věc, kterou si ponecháme delší dobu nebo nahradí výrobek z obchodu – je sice dost pravděpodobné, že nebude tak dokonalá, ale zato budeme mít sami ze sebe radost pokaždé, když půjdeme okolo.
… downcyklujme…
Věc vůbec nemusí skončit jako odpadek ani v případě downcyklace, která je opakem upcyklace. Prostě ji dokonale zužitkujeme, což stejně často děláme, i když možná neznáme tento termín: například když staré tričko používáme jako hadr na podlahu nebo nastrouháme tvrdé pečivo na strouhanku. Jde jen o to maximalizovat tuto činnost a snižovat potřebu nákupu „skutečných“ hadrů, strouhanky v obchodech a podobně a tak i tímto způsobem přispívat ke snižování jejich (nad)výroby a vyhazování odpadků.
... a precyklujme
Precyklace je takové chování nakupujícího, které omezuje objem vytvářeného odpadu do budoucna a zvyšuje jeho kvalitu (neskončí na skládce nebo ve spalovně, ale bude ho možné recyklovat) už předem a přímo v obchodě. A ani si nemusíme odříkat žádnou věc, kterou potřebujeme nebo chceme. Jde o to posoudit, kolik příštího odpadu její koupí „vyprodukujeme“ – tedy jestli není ve zbytečně mnoha obalech (tzv. „overpackaging“), jak je odolná či opravitelná, zda je vyrobena z obnovitelných či neobnovitelných surovin. Což samozřejmě může nákup zdržovat.
Základní rada je ale jednoduchá a zní takto: dávejme co nejvíc přednost kvalitě a kupujme tím co nejmíň věci opakovaně. Je to určitě dražší, jenomže se to nakonec vyplatí. Například boty, které mají tak mizernou podrážku, že je vyhodíme do tří měsíců a musíme si koupit nové, se nevyplatí vůbec. Ale ty, které nás vyjdou na mnohem víc, můžou vydržet i několik let, takže nakonec budou levnější (jenom pozor, i ty nejdražší značky jsou schopné do obchodních řetězců dodávat líbivé šmejdy – pátrejte po zkušenostech zákazníků).
Od příště se v projektu Dopravní prostředky a recyklace zaměříme už speciálně na danou problematiku. Nejen u příležitosti Dne Země bychom si měli ještě více než jindy uvědomit, že různé druhy dopravních prostředků mají také různý dopad na stav životního prostředí nejen během jejich výroby a provozu, ale i poté, když už je nejde využívat. Mohl by to být další impuls pro správnou volbu, jakým způsobem se po Praze i jinde pohybovat.
Video: recyklace těžkých kovových dílů z dopravy, National Geografic