Podělím se o svou zkušenost s dopravou a dojížděním ve Švédsku. Čerpám z každodenních zkušeností z krajského města Linköping (115 tisíc obyvatel), ale také ze Stockholmu (973 tisíc obyvatel), Gothenburgu nebo Norrköpingu. Naše česká města by se mohla v mnohém inspirovat, subjektivní kvalitu života (beru-li v potaz dopravu) zde cítím mnohem vyšší. Proč?
Na první pohled jiná atmosféra... vzduch, který se dá dýchat... i zdravější lidé
Při návštěvě Švédského města je na první pohled zjevná změna. Méně hluku, čistší vzduch, větší pohoda. Dokonce hubenější a zdravěji vypadající lidé (Švédsko má průměrnou délku života 83,3 let, Česko jen 79,9; data pro rok 2021).
Po chvíli pozorování to člověku dojde: Je tady až nezvykle více cyklistů. Výrazně více! Pro srovnání, Praha má podíl cyklistů 1 %, zatímco Linköping měl už před lety 27 % (2008) a míří na cíl 40 % (2030). Taková obliba musí mít přeci nějaký důvod, na kole lidé jezdí mladí i staří, do práce i do obchodu, v létě i v zimě.
Takový podíl cyklistů městům i komunitě neuvěřitelně pomáhá, neboť se snižují negativní vlivy plynoucí z jiných módů dopravy, zejména z automobilové dopravy (tvorba kongescí, znečištění ovzduší, hluková zátěž, zábor městského veřejného prostoru...), viz 10 důvodů, proč podporovat cyklistiku ve městech.
Proč je ve Švédsku cyklistika tak oblíbená... tak normální? Faktorů najdeme mnoho, klíčová je podpora tohoto způsobu dopravy.
1) Cyklostezky jsou všude
Na město Linköping (velikostně srovnatelná s Olomoucí) připadá 530 km cyklistické infrastruktury, většina přitom NENÍ sdílena s automobily. Pro srovnání, Praha (na počet obyvatel 11,4x větší) má 520 km značených cyklotras (záleží dle způsobu výpočtu, viz Výroční zpráva TSK).
2) Zklidněné páteřní cyklostezky
Až na výjimky je infrastruktura zabezpečena tak, aby se cyklisté cítili bezpečně. To v praxi znamená maximum cyklostezek, které jsou příjemné, zklidněné a oddělené od automobilové dopravy, a minimum těch, kde by se jen „přimaloval" pruh na kraj silnice. I díky tomu tady jezdí do školy na kolech i malé děti...
3) Dobrá navigace
Na každém křížení cest je jasně vyznačeno, kam cyklostezka vede, ztratit směr je téměř nemožné.
4) Zpomalení městské dopravy
Na mnoha místech ve městech je maximální rychlost 40 nebo 30 km/h. To je standard, díky kterému je doprava pro všechny bezpečnější, brzdná dráha je kratší a v případě nehody jsou následky mírnější...
Za zmínku ovšem stojí, že v místech, kde páteřní cyklostezka přece jen musí sdílet své místo se silnicí, je doprava omezena na 20 km/h. Pokud k tomu přidáte pověstnou severskou zodpovědnost řidičů, strach jezdit na kole prakticky odpadá.
5) Parkování před každým domem, obchodem, zastávkou...
Také na parkování kol se zde pamatuje. Před běžným „panelákem" stojí stojany na kola, které jsou z větší části zaplněné, před obchodem také a před univerzitou jsou vyhrazeny velké vyznačené parkovací pásy na odstavení kol. Dokonce u většiny zastávek MHD zde najdete cyklostojany, neboť mnoho lidí používá kolo jako prostředek „poslední míle" (od domu na zastávku a/nebo od zastávky do zaměstnání), a to jak v rámci městské, tak i příměstské dopravy.
6) Velmi časté mimoúrovňové křížení se silnicemi
Podobně jako automobilisté nemají rádi železniční přejezdy (zdržení, bezpečnost), cyklisté nemají rádi křížení s rušnou cestou, kde je situace nepřehledná a řidiči aut je mohou snadno přehlédnout. Ve Švédsku takových míst není mnoho, protože téměř všechny klíčové cyklostezky rušné silnice podjíždí (podchody slouží také peším).
7) Mnohá cyklo–zpříjemnění
Cyklisté (ale i chodci) ocení, když je na ně při designu ulic myšleno. Nejen že uleví přecpaným ulicím (mnoho z nich by místo kola mohli zvolit auto), ale jsou také důležití pro místní ekonomiku a malé podniky. Ve Švédsku je téměř na každém přechodu pro chodce se semaforem také pruh pro cyklisty se speciálním tlačítkem pro zastavení dopravy a vlastním časovačem! Při frekventovaných kříženích jsou nainstalovány cyklo-odpočívadla:
8) Zklidnění dopravy podruhé
Kromě zmíněné omezené rychlosti v zastavěných oblastech Švédové na méně frekventovaných úsecích zužují oba jízdní směry do jednoho pruhu. Tím se silnice stává bezpečnější pro cyklisty, ale také pro uživatele městské dopravy (některé zastávky autobusů jsou designovány tak, že autobus v zastávce blokuje dopravu a tím umožňuje chodcům (hlavně dětem) bezpečné překročení cesty.
9) Zimní provoz
V době psaní článku jsou ranní venkovní teploty okolo -17 °C. A lidé stále jezdí na kole do práce, do školy i do obchodu... Proč? Mají na to podmínky. Město Linköping odklízí 120 km (cca pětinu) cyklostezek, jakmile napadne 1 cm sněhu. Tedy dokonce dříve, než začne odklízet standardní silnice. Napadnou-li 3 cm, odklízí i zbylé cyklostezky. Kdyby cyklisté nemohli vyjet, kolabovala by doprava v celém městě.
10) A jako bonus: Prioritizace
Kde cyklostezky zatím nejsou, Švédové si poradí :)
V Praze se ale také blýská na lepší časy!
Není-li uvedeno jinak, autorem použitých fotografií je Ondřej Běnek.
