Letošní Mezinárodní den čistého ovzduší (každoročně připadá na 2. červen) vzbudil v médiích tak mizivý ohlas, jako by už žádný problém v tomto ohledu neexistoval a naše plíce oblažoval vzdoušek z dětské ozdravovny… Máte pocit, že přeháníme?
Tak si zkuste do vyhledávače zadat „Mezinárodní den čistého ovzduší“ a uvidíte, co o této události (ne)najdete pro rok 2020. Kromě upozornění v kalendáriích, že tato událost vůbec existuje, už prakticky nic dalšího. Novináři den po dni poctivě informují o vývoji epidemie nového koronaviru a postupném odbourávání mimořádných opatření po ukončení nouzového stavu, ale to, že špatný vzduch je větší zabiják než covid-19, zůstalo na okraji jejich zájmu. Poněkud větší pozornost v poslední době získal snad jen fakt, že covid-19 zabíjí více tam, kde je horší vzduch.
VRAŽEDNÝ KOKTEJL EMISÍ
Dýchání znečištěného ovzduší je vystaveno přinejmenším 75 % světové populace a podle Světové zdravotnické organizace (WHO) má ročně na svědomí kolem 7 milionů životů. V nejzamořenějších indických městech zkracuje znečištěný vzduch obyvatelům život až o jedenáct let.
V Česku je to sice podstatně méně, průměrné zkrácení života je zde odhadováno na „pouhých“ 7–8 měsíců. Ale i tak u nás podle Státního zdravotního ústavu umírá v důsledku dýchání špatného vzduchu ročně zhruba 5,5 tisíce lidí (zde, strana 19) a podle odhadů Evropské environmentální agentury dokonce přes 10 tisíc lidí za rok.
Podílejí se na tom oxidy dusíku a karcinogenní benzo(a)pyren, ale vůbec nejvíc mikroskopické pevné částice. „Lidský organismus proti nim nemá účinné obranné mechanismy. Takové částice se s vysokou účinností usazují v plicních sklípcích, odkud pronikají do krevního oběhu. Mohou také pronikat podél čichového nervu z nosu rovnou do mozku,“ poukazuje na jejich rizikovost docent Michal Vojtíšek z Fakulty strojní ČVUT.
HLAVNÍ ZDROJ V PRAZE? VÝFUKY
Co je zdrojem pevných částic v ovzduší? Podle lokality jsou to zejména emise z dopravy, energetiky, průmyslu nebo zemědělství. Ve městech typu Prahy bez velkého průmyslového znečištění je do vzduchu chrlí převážně doprava a zejména na okrajích také lokální topeniště.
V hlavním českém městě se na znečištění ovzduší podílí až ze 75 % silniční doprava, která je navíc zdrojem 95 % pevných částic PM10 a PM2,5. Z námi provedených průzkumů vyplývá, že si to většina pražských řidičů odmítá připustit. „Polétavý prach“ ze spalovacích motorů je přitom pro lidské zdraví obzvlášť rizikový kvůli vysoké koncentraci: je vypouštěn uprostřed ulic, jen pár metrů od lidí, kteří ho proto dýchají málo zředěný. Obsahuje rakovinotvorné, mutagenní a jinak škodlivé látky a smutným důsledkem je 500–600 předčasných úmrtí v Praze ročně.
PEVNÉ ČÁSTICE A ZDRAVÍ
Je dobře známé, že přebujelý automobilismus vede k vyšší míře obezity a většímu ohrožení kardiovaskulárními nemocemi, vysokým krevním tlakem či cukrovkou. Ale jaké zdravotní důsledky má přímo dýchání pevných částic?
Jejich vdechnutí dráždí plíce, zvyšuje riziko vzniku astmatu a rakoviny plic (podle Světové zdravotnické organizace jsou výfukové plyny karcinogen prvního stupně). Dále zvyšují riziko infarktu a Alzheimerovy choroby. Dochází k poškození genetické informace jak u mužů, tak u žen. U mužů dochází ke snížení kvality a množství spermií. U těhotných žen může být zasažen přímo plod, neboť částice mohou pronikat přes placentu i do krve ještě nenarozeného dítěte… Předpokládá se také možnost poškození mozku, protože velmi jemné částice pronikají i přímo do něj.
ŠPATNÝ VZDUCH = NEBEZPEČNĚJŠÍ COVID
Vysoká koncentrace prachových částic v ovzduší tedy obecně zvyšuje náchylnost k nemocem. Z tohoto hlediska vlastně ani není spojitost mezi mírou znečištění vzduchu v určité lokalitě a zhoršením úmrtnosti na covid-19 jejích obyvatel překvapivá.
Tým chemika Leonarda Settiho z univerzity v Boloni, který zkoumal, proč se virus šíří mnohem rychleji na severu Itálie než v jiných částech země, poukázal na ještě jednu zásadní věc: virus může přenášet i povrch pevných částic, kterých je právě v ovzduší severní itálie mnohem více než ve zbytku země. Teorie není zatím potvrzena, ale to, že podle předchozích studií se podobně mohou šířit i jiné viry (způsobující chřipku, infekce dýchacích cest nebo spalničky), jí dodává na věrohodnosti.
Potvrdí-li se to, mohl by to být nový impulz ke zvýšení tlaku na omezení emisí vypouštěných do ovzduší.
JE TEDY HORŠÍ COVID, NEBO KOLONY AUT?
Tip na odpověď máme. Otázka ale není fér, stejně jako pouhé srovnání relativně malého počtu mrtvých kvůli nové nemoci a mnohonásobně vyššího množství kvůli dýchání špatného vzduchu. Už proto, že nikdo neví, kolik obětí mohl covid-19 přinést, kdyby nedošlo na razantní „protikoronavirová“ opatření, a kolik jich (nedejbože) ještě bude.
Jenomže právě tak není vůči minulým ani budoucím obětem špatného vzduchu férové, že tuto smrtelnou „nemoc“ mnoho lidí považuje za cosi normálního, s čím se snad ani bojovat nemá.
Kam teď? Praha zažívá pozitivní boom cyklistiky, zároveň se (zcela logicky) do aut lidé vrátili rychleji než do metra, tramvají a autobusů. Přečtěte si podrobnosti zejména o pražské cyklodopravě a o tom, co město dělá pro její podporu (zde).
