Zajímalo vás někdy, jak se jezdí hromadnou dopravou v zahraničí? Co je u nás podobné a co naopak není? Zeptali jsme se Kevina Dewerta, Američana, který v současné době žije v Praze. V rozhovoru pro Čistou stopou Prahou jsme se dozvěděli, čím je mobilita u nás jiná než v USA.
Na začátek nám prozraď, v jakém městě jsi dříve bydlel a jak vypadalo.
Než jsem se přestěhoval sem do České republiky, tak jsem bydlel v Orange County v Kalifornii. Město, kde jsem vyrůstal, je opravdu velmi malé, když to srovnáte s ostatními americkými městy. Je tam hodně přírody a člověk si může užít procházky nebo jezdit na kole. Ale ve skutečnosti to je také vše, co může nabídnout.
Bylo to tam v něčem podobné Praze?
Ani ne. Je to město spíše pro rodiny s dětmi, takže s tak velkým městem jako Praha nemá moc společného, ale je to domov.
Kde jsi v předchozích letech studoval?
Jako student jsem žil ve městě, které se nacházelo na severu San Diega a bylo to opět velmi malé město, ale dávalo více možností a já mohl k cestování využívat kolo nebo jednoduše jít pěšky. Poté jsem začal pracovat a šetřit peníze, abych mohl přijet sem do Prahy. (smích)
Využíval jsi v USA školní autobus, například když jsi chodil na střední školu?
Já jsem vlastně nikdy školní autobus nevyužíval. Když mi bylo kolem dvanácti třinácti let, moje škola byla velmi blízko, takže jsem mohl jezdit na kole a to mi vyhovovalo. Když mi bylo patnáct, tak mě do školy vozila starší sestra, která v té době již měla řidičský průkaz a auto. A když mi bylo šestnáct let, tak jsem také dostal svůj řidičský průkaz a mohl jsem do školy jezdit autem.
A rád řídíš auto?
Ano. A musím se přiznat, že mi to občas chybí, ale celkově jsem za to rád, protože u nás doma, v USA, musíte často jezdit na dlouhou vzdálenost a benzín je hodně drahý. Dále musíte mít na paměti, kde auto zaparkovat, kolik za parkování zaplatit a další věci. A musíte na to stále myslet, například když chcete jít s přáteli do hospody. Je mnohem jednodušší zkrátka vyjít ze dveří a jít rovnou na tramvaj.
Jaký typ hromadné dopravy jsi využíval v USA a jakým cestuješ dnes v Praze?
Za sebe musím říct, že doma v USA bylo mé využívání hromadné dopravy velmi nízké, téměř minimální, protože jsem převážně využíval své kolo. Hodně lidí si v Americe bere taxi a nazývá to také „hromadná doprava“, ale to rozhodně není to samé. Další věc, co si mohu vybrat, je vlak, který mě doveze přímo do centra města (v mém případě San Diega), mnoho lidí si jej vybírá, protože je velmi nákladné v SD parkovat. Ale já sám o vlaku nesmýšlím jako o hromadné dopravě, protože si musíme uvědomit jednu věc – když chci jet vlakem, stejně musím na nádraží dojet autem. Pro mě byla jízda vlakem vždy velmi vzrušující záležitost. Říkal jsem si: „Weee! Já jedu vlakem!“ Ale nyní v Praze zkrátka využívám vše, co potřebuji, ať už jde o vlak, tramvaj nebo metro.
Raději ale jezdím tramvajemi a vyhýbám se metru, protože je tam velká tma. Jistě, je to rychlejší a efektivnější, ale raději se vyhnu studenému a tmavému prostoru metra a dám přednost tramvaji, přestože pojede o pár minut déle. Navíc mám rád, že se mohu z tramvaje dívat na město.
Jaký z těchto prostředků je pro tebe nejvíce komfortní a co se ti na něm líbí?
Záleží na tom, kam jedu. Ve městě spíše preferuji tramvaj, ale když musím jet někam dál nebo spěchám, tak zvolím vlak. Například, kdybych jel do Plzně, tak bych určitě jel vlakem. Vlaky jsou velmi pohodlné a navíc se v něm můžete i trochu projít, což je velmi pěkné.
Jsou vlaky v USA v něčem rozdílné od těch českých?
Domnívám se, že většina vlaků v USA jsou pod soukromými společnostmi, takže jsou velmi drahé a pro mnoho lidí tedy nedostupné. Můžete jet vlakem do centra města, vaše jízda bude trvat 45 minut a jízdné vás bude stát kolem 20 dolarů, což je zhruba 500 Kč, možná i více.
Jak se obecně liší hromadná doprava v Praze a v USA?
Myslím, že je to především tou dostupností. Praha je téměř stvořená pro hromadnou dopravu. San Diego, Los Angeles, San Francisco mají také hromadnou dopravu, ale mnoho lidí ji nevyužívá a je velmi nepravidelná, takže se na ni nemůžete spoléhat. Obecná mentalita o hromadné dopravě také není stejná. Hodně lidí si bere například Uber nebo taxi mnohem častěji, než využívá hromadnou dopravu, a to je velká škoda.
Myslíš si, že hromadná doprava v Praze je víc/méně eco-friendly než u vás?
Myslím si, že v Praze je hromadná doprava více eco-friendly, protože lidé ji využívají a ve společnosti není určité stigma vůči těm, kteří jezdí hromadnou dopravou. Ale také znám Čechy, studenty, kteří říkají: „Ale ne! Hromadná doprava je hnus! Jsou tam divný lidi.“ A já na to odpovídám „Jasně, že tam jsou divní lidé. Ale divní lidé jsou všude.“ Není to tak, že jenom podivní lidé jezdí hromadnou dopravou. Lidé v USA by měli více jezdit metrem, autobusy nebo tramvají namísto Uberu a taxíků.
Chybí ti něco, co se týče hromadné dopravy a u nás to není?
Nemohu říci, že mi něco chybí, protože jsem v USA tolik hromadnou dopravu nevyužíval. Ale opravdu moc mi chybí jízda na kole. Tady pojízdné kolo nemám. Moje zkušenosti s americkou hromadnou dopravou nejsou velké, ale možná kdyby byla o trochu lepší, tak bych ji více využíval. Velká města by se měla na hromadnou dopravu více zaměřit. Přál bych si, aby to bylo lepší, protože kdyby bylo, hromadnou dopravu v Americe by využívalo více lidí.
Říkal jsi, že ti opravdu chybí jízda na kole. Využíváš například bike-sharing nebo něco podobného?
Nevyužívám, ale mám dvě kola, která nutně potřebují opravit. Když byla zima a počasí moc nepřálo, tak člověk není úplně motivovaný ke spravování kola. Ale nyní si na to musím najít čas.
Je zde něco, co tě v hromadné dopravě překvapilo? Například to, že mladí lidé pouští sednout starší, nebo něco jiného?
Jsem tady už chvíli, takže to pro mě už není tolik překvapující tak, jak bývalo, ale na prvním místě to, že hromadná doprava funguje celou noc! To je naprosto skvělé. Když jsem byl doma, tak mnoho autobusových linek v noci prostě nejezdilo nebo jezdilo extrémně nepravidelně. To ztěžovalo celou řadu věcí. Když nemáte řidičský průkaz nebo automobil, tak to přímo ovlivňuje váš život – když žijete ve velkém městě, tak většinu času zkrátka strávíte za volantem. Já jsem například pracoval v restauraci jako číšník a musel jsem každý den, kdy jsem měl směnu, řídit 20–30 minut. Kdybych neměl řidičský průkaz, bylo by pro mě opravdu obtížné se do práce dostat a pravděpodobně bych si musel najít jinou práci, která by byla blíž.
A další věcí je kontrola jízdenek. Když jsem poprvé nastoupil do tramvaje, tak jsem si říkal: „Kde jsou lidé, co kontrolují jízdenky?“ Byl jsem překvapený, že jsou utajení a chodí kontrolovat náhodně. V jiných městech, třeba v Londýně, je vždy někdo fyzicky v dopravním prostředku a kontroluje každého a nikdo se tomu nemůže vyhnout. Znám lidi, kteří si nekoupí jízdenku a doufají, že je nikdo nezkontroluje. Ale většinou je chytí. Já to nedělám, protože kdo by chtěl cestovat s tím nervózním pocitem: „Tamten chlápek možná kontroluje jízdenky…“ To mě skutečně překvapilo.
A samozřejmě také to, že lidé pouští sednout starší. To je něco úctyhodného a je hezké to vidět. Lidé se většinou rádi vzdají svého místa a připadá mi, že by byli téměř zahanbeni, kdyby to neudělali. Nejsem si jistý, jestli je to etiketou, ale také jsem viděl v tramvaji nápisy: „Pusť starší nebo handicapované osoby sednout.“
A pak je poslední věc, která mě překvapuje dodnes – hlasitost v hromadné dopravě. Dalo by se říct, že je naprosto minimální nebo dokonce žádná. Lidé spolu nemluví nebo se snaží mluvit potichu. Jednou jsem mluvil v tramvaji s kamarádem a cítil jsem se nepatřičně, protože jsme byli jediní, kdo mluvil. Ani děti nebývají hlasité, a pokud ano, rodiče je často okřiknou. Opravdu mě to překvapuje.
Originální znění rozhovoru najdete v příloze.
Projekt Čistou Stopou Prahou je v roce 2018–2019 spolufinancován z projektu „Čistá mobilita pro Prahu". Ten je financován Státním fondem životního prostředí České republiky na základě rozhodnutí ministra životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí České republiky neodpovídají za věcný a formální obsah informací, které příjemce podpory zveřejní v rámci realizace podporovaného projektu. Více na www.sfzp.cz, www.mzp.cz.
