Dopravní podnik hl. m. Prahy vypravil do provozu další tramvaj 15T pojmenovanou po významné osobnosti pražské MHD, tentokrát po architektovi Janu Kotěrovi. Kotěra patřil mezi vůdčí postavy českého kulturního života na začátku minulého století. Mezi jeho významné počiny patří „primátorská“ tramvaj evidenčního čísla 200 z roku 1900, kterou dnes mohou obdivovat návštěvníci Muzea MHD ve Střešovicích.
VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI
Základy tradice pojmenovávání pražských tramvají 15T po významných osobnostech spadají do února 2017, kdy byla pojmenována první tramvaj po bývalém zaměstnanci Elektrických podniků (předchůdce DPP) a olympijském medailistovi ve vzpírání Václavu Pšeničkovi. Ve stejném roce následovaly tramvaje pojmenované po košířském starostovi a podnikateli Matějovi Hlaváčkovi, českém vynálezci a elektrotechnikovi Františkovi Křižíkovi, designérovi Františkovi Kardausovi a Františku Pelikánovi, prvním „chefinženýrovi“ Elektrických podnik. O rok později DPP pojmenoval tramvaje po Eustachovi Mölzerovi, předsedovi Správní rady EP a veličině meziválečné pražské MHD. Vloni dostaly dvě tramvaje 15T nová jména po Františkovi Ringhofferovi IV., významném inženýrovi a zakladateli Ringhofferových závodů, a Aloisovi Píblovi, řediteli elektrických drah v letech 1923–1941. Letos přibyl profesor František Jansa a jako desátá osobnost nyní Jan Kotěra. Podobně jako u předchozích devíti tramvají, i tato bude nosit nové jméno po dobu deseti let.
JAN KOTĚRA (1871–1923)
Úspěšný architekt se světovým rozhledem, autor řady moderních interiérů a nábytkových kusů, vynikající pedagog a kreslíř – to jsou hlavní charakteristiky brněnského rodáka Jana Kotěry, jedné z vůdčích postav českého kulturního života na začátku minulého století. Architekturu vystudoval ve Vídni u profesora Otto Wagnera, významné osobnosti moderní středoevropské architektury, v necelých třiceti letech se poté stal profesorem na pražské Uměleckoprůmyslové škole a od roku 1910 vyučoval architekturu na Akademii výtvarných umění v Praze. V obou školách vychoval generaci skvělých meziválečných architektu – Josefa Gočára, Pavla Janáka, Bohuslava Fuchse a řadu dalších.
Tvůrčí dráhu začínal návrhy budov a interiéru v secesním stylu, který v našich zemích prosazoval jako jeden z prvních. Přes geometrickou podobu secese a jednoduché linie racionální moderny se nakonec dopracoval ke stavbám v duchu moderního klasicismu. K jeho nejznámějším secesním stavbám patří vedle Peterkova domu na Václavském náměstí (1899) a řady pražských a mimopražských vil především Národní dům v Prostějově (1905–1907), vodojem vršovické vodárny (1906) nebo Městské muzeum v Hradci Králové (1909–1913). V jednodušším pojetí je postavena Kotěrova vlastní vila na Vinohradech (1908–1909), Urbánkův obchodní dům – „Mozarteum“ v Jungmannově ulici (1913) nebo nový zámek v Ratboři u Kolína (1911). Jeho poslední větší prací byla budova Právnické fakulty Univerzity Karlovy, kterou po Kotěrově smrti dokončil jeho spolupracovník Ladislav Machoň. Neméně významným dílem je „primátorská“ tramvaj evidenčního čísla 200 (1900), která je stále k vidění v Muzeu městské hromadné dopravy ve Střešovicích.
PŘÍBĚHY 130LETÉ PETŘÍNSKÉ LANOVKY
DPP zároveň pokřtil i nově publikovanou knihu „13 + 1 příběh 130leté petřínské lanovky“, popisující příběhy z prostředí nejznámější pražské lanové dráhy v Praze. Kniha na 128 stranách popisuje celkem 14 příběhů z prostředí pražské lanovky a je již v prodeji na Fanshopu DPP za 139 Kč. Autorem je Vlastimil Kučera, na knize dále spolupracovali Pavel Fojtík a Hana Petržílková.
K této nově vydané knize autor Vlastimil Kučera uvedl: „Lanová dráha na Petřín není jen jízda po kolejích nahoru a dolů. Jsou to bez nadsázky příběhy mnoha milionů lidí. Těch, kteří s ní cestovali a cestují, těch, kteří se podíleli na jejím vzniku, ale i těch, kteří tu každým dnem pracovali a pracují. Měl jsem to štěstí, že jsem si díky některým z nich mohl sáhnout na 130letou historii nejstarší dosud fungující lanovky v Praze. Poznat pracovní i osobní osudy jejích zaměstnanců, seznámit se s fascinujícími příběhy architektů, konstruktérů, výtvarníků, geologů, stavitelů, archivářů, cestovatelů, i těch, kteří myšlenku její stavby přivezli z Paříže do Prahy. Sledoval jsem nadšení všech, kteří o lanovce a Petříně vyprávěli. Poslouchal souvislosti, které jsem dosud nevnímal. Všem těmto lidem patří mé velké děkuji. Vám pak chci zkusit předat alespoň malou část jejich znalostí a emocí.“
Zdroj: DPP. Fotografie: DPP / Daniel Šabík
