„V Americe vyrůstá generace dětí, které se nebudou schopny postarat o svoje rodiče, protože budou víc nemocné než oni. Totéž možná jednou hrozí i nám.“ Tvrdí to expert na životní styl Zdeněk Hamřík v rozhovoru, který přinesla sobotní MF DNES.
Interview s vedoucím katedry rekreologie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci – který vedl za Česko pracovní skupinu odpovědnou za Národní strategii podpory pohybové aktivity v rámci Zdraví 2020 a v současnosti je zástupcem hlavního řešitele celosvětově uznávané studie Health Behaviour in School Children (HBSC) – si pokud možno přečtěte celé. Zde vám z něj přinášíme alespoň výtah.
K neúprosné statistice
Nadváhu má u nás už čtvrtina patnáctiletých kluků a zhruba 13 procent stejně starých dívek. Zatímco v zemích západní Evropy se nárůst nadváhy a obezity daří zastavit, v Česku tlouštíků neustále přibývá. Patnáctiletých chlapců s nadváhou je u nás dvaapůlkrát více než před dvaceti lety. Z obézních dětí budou méně produktivní a často nemocní obézní dospělí. A všechny nás to bude stát spoustu peněz.
O epidemii sedavého chování
Rodiče odkládají potomky k tabletům, přitom děti do pěti let k nim vůbec nepatří. V tomto věku mají děti rozvíjet své pohybové a sociální dovednosti, ne klikání na obrazovce. Tablet je vlak, který je doveze do stanice Obezita. Odmala si totiž fixují sezení. Ale nejde jen o děti. (…) Proto mluvíme o epidemii sedavého chování.
O veřejném prostoru a plánech mobility
V Kodani mají dnes ve městě více kol než aut. To je to, co nám se zatím nedaří – změnit veřejný prostor tak, aby podporoval aktivní životní styl. Tedy ubrat betonu, asfaltu a aut a přidat cyklostezek, dětských hřišť, parků a kol. (…) V České republice máme perfektně zpracované strategie, ale klíčové je, že na rozdíl od západních zemí je nemáme provázané s rozpočtem. (…) Obecní zastupitelé denně řeší, jak rozšířit parkoviště… My ale z výzkumu víme, že ještě žádné město na světě nevyřešilo problém dopravy zlepšením infrastruktury pro auta. Přibude cest a parkování, přibude aut.
K otázce veřejně přístupných hřišť
Vezměte si, kolik je v Praze, Brně nebo Olomouci sportovišť, která jsou volně přístupná puberťákům. Pomohlo by, kdyby se otevřely například venkovní areály škol. (…) Opravy byly z veřejných peněz, takže ty areály po skončení školní docházky dokonce musí být přístupné veřejnosti. Ale nefunguje to, většinou jsou zavřené.
O nevhodném stravování
Co mají děti v jídelníčku špatně? Špatně mají už ty nejzákladnější návyky. Ve skupině patnáctiletých pravidelně ráno snídá ani ne polovina dětí. Ty potom jdou a „něco“ si koupí. To něco jsou chipsy a Coca-Cola. Zeleninu pravidelně konzumuje jen 25 procent dětí. Přitom člověk potřebuje pět porcí ovoce nebo zeleniny denně, měli bychom je jíst v podstatě ke každému jídlu.
O tom, zda se může dítě zbavit obezity
Když je dítě obézní už v deseti letech, je potřeba to řešit, ale je to za minutu dvanáct. Chyba je téměř vždy na rodičích. Obezita je zdravotní problém, který si děti ve velké většině případů odnášejí i do dospělosti. To, že by z ní vyrůstaly, se dnes téměř neděje.
O škole
Vidím tři oblasti pro zlepšení: rodina, města, škola. Ta musí od základu změnit přístup k pohybu. Musí ho začít opravdu podporovat, ne jen stínovat! Může jít o účinná a rychlá vítězství, která se dají zařídit hned, a přitom nestojí žádné velké peníze. Typickým příkladem je zavedení aktivních přestávek. (…) Taková přestávka se dá strávit u pingpongového stolu, který dá škola na chodbu. Ředitel také může otevřít školní dvůr, hřiště nebo tělocvičnu, ať jdou děti ven, byť to bude na pět minut… Jenom se to musí organizačně zajistit, a to se většině škol nechce. (…) A dál – proč se například matematika neučí na prvním stupni aktivně? Proč si děti nehrají na molekuly a nesčítají se mezi sebou? Proč se nehýbou i v jiných předmětech než jen v tělocviku?
O tělesné výchově
Děti mají dvě hodiny tělocviku týdně, v současnosti diskutujeme o třetí. To byl ale velký problém, protože by to stát přišlo na dvě nebo tři miliardy korun ročně navíc. (…) Rozvíjíme všechny možné gramotnosti – čtenářskou, počítačovou, finanční… Ale všechno v sedě. (…) My neumíme udělat tělocvik dostatečně atraktivní. Pořád jsme zaměření na výkon, známkujeme, kolik kdo hodil granátem, místo abychom si hráli a měli radost z pohybu.
Originální rozhovor v MF DNES připravila, napsala a údaje o autorovi zpracovala redaktorka listu Petra Klimková.
