Sdílená zóna představuje takové řešení dopravy ve veřejném prostoru, v němž neexistují chodníky, pruhy, vyznačené přechody pro chodce, semafory ani žádná jiná výšková či optická opatření usměrňující provoz vozidel, kol a pěších. Zároveň mezi všemi účastníky provozu platí absolutní rovnost.
Ve sdílených zónách regulují dopravu (tedy zejména si dávají přednost) sami účastníci provozu podle aktuální situace. To je možné proto, že řidiči motorových vozidel ve sdíleném prostoru nemohou jezdit rychle a agresivně a opatrněji se chovají všichni.
TROCHA HISTORIE
Samotný termín „shared space“ ve významu ulic bez dopravního značení a pravidel použil jako první v roce 1992 britský expert na dopravu a urbanistické plánování Tim Pharoah (angličtina). Před ním, a to dokonce již v roce 1970, však tento koncept vyzkoušel v praxi v nizozemské provincii Friesland tamější nizozemský dopravní inženýr Hans Monderman (angl.).
Velká Británie a Nizozemsko se tak hned od začátku staly jakýmisi „ohnisky sdílených zón“ (nejvíce se tam o nich diskutuje, ale také se tam v největším množství budují), z kterých se tento koncept rychle rozšířil či šíří do celé Evropy i do zámoří. Velmi aktivní je na tomto poli i Rakousko, jemuž se budeme věnovat níže.
SDÍLENÉ ZÓNY V PRAXI
Množství již uskutečněných realizací „shared space zón“ v různých zemích i konkrétních dopravních podmínkách (hustota dopravy na dané ulici, její převažující účastníci aj.) konfrontovalo teorii s praxí.
Ukázalo se, kdy opravdu dobře fungují, ale také to, kdy je zapotřebí „čistou podobu“ absolutní rovnosti revidovat a chodce i na sdílených zónách ochránit, například vyznačenými přechody, kde budou mít přednost. A že mnohdy je lepší uvažovat přímo o pěší zóně nebo o „klasickém“ zklidnění dopravy s omezením té automobilové a vymezením prostoru pouze pro chodce.
Typicky je sdílené zóny přínosné zavádět hlavně do míst se slabším automobilovým provozem, ale jak poukazuje v článku Shared space: dobrý sluha nebo zlý pán? jeho autor Jiří Motýl, jsou i opačné příklady, například velmi rušná křižovatka v anglickém Poyntonu. Článek zveřejněný na webu Prahou na kole, který upozorňuje hlavně na limity sdílených zón, si můžete otevřít ZDE.
SDÍLENÉ ZÓNY A RAKOUSKO
V zemi našich jižních sousedů mají města a obce možnost zřizovat sdílené zóny od roku 2013. Na portálu www.walk-space.at (z něhož čerpáme následující informace) jim k takovému rozhodnutí může posloužit řada užitečných informací. Například: Která města již sdílené zóny v ulicích použila? Jaké jsou jejich charakteristické vlastnosti či případné rozdíly? V čem to pro nás může být inspirující?
Stávající vědomosti o existujících sdílených zónách jsou k dispozici odborníkům, plánovačům, zástupcům orgánů s rozhodovací pravomocí i odborné veřejnosti a jsou platformou pro výměnu zkušeností. Walk-space.at provádí sběr podkladů a shromažďování dokumentace o realizovaných sdílených zónách v Rakousku ve spolupráci s Fondem pro bezpečnost provozu, se Svazem obcí a dalšími partnery.
V roce 2018 byla vydána hodnotící zpráva z dvanácti realizovaných shared space v Rakousku. Její výsledky včetně podrobného popisu jednotlivých realizací najdete v příloze tohoto článku. Zpráva je v německém jazyce.
PŘÍKLAD ZE ŠTÝRSKÉHO HRADCE
Náměstí Sonnenfelsplatz je každodenně využívanou křižovatkou o rozloze cca 4 000 m² s cca 15 000 osobními vozidly denně, cca 8 000 cyklisty, cca 14 000 chodci a čtyřmi městskými autobusovými linkami. V dopravní špičce se na tomto místě pohybuje 3 400 chodců a 640 cyklistů během jedné hodiny, což znamená, že osobní auta netvoří hlavní podíl na provoze.
Cílem projektu bylo vytvořit pro všechny příjemný silniční prostor a tím zlepšit koexistenci všech účastníků provozu. Veřejný prostor byl uspořádán jako sdílený prostor, tj. jako místo pro setkávání, komunikaci a společenské vztahy, ale přesto si uchovalo svou funkci dopravního prostoru. Nivelizace obrubníků stejně jako zřeknutí se všech dopravních značek a čar označujících jízdní pruhy vedlo ke zvýšené pozornosti a vnímání stejně jako k uvědomělejšímu společenskému chování.
Detaily projektu najdete v první příloze.
… A PRAHA?
V závěru loňského roku se na Fakultě architektury ČVUT v Praze uskutečnila 7. mezinárodní konference Architektura a urbanismus, v jejímž rámci byl prezentován zajímavý příspěvek Antona Ostacha s názvem Pražské sdílené prostory a teorie shared space. Autor provedl terénní průzkum pražských lokalit, v nichž existují jak starší lokality zformované jako sdílené prostory, tak i nové, „založené na filozofii shared space“ – jde například o rekonstrukci Malostranského náměstí.
Příspěvek najdete jako naši druhou přílohu. Vřele doporučujeme si ji otevřít, protože obsahuje nejen příklady z českého hlavního města včetně fotografií, ale zároveň se věnuje i shared space a jejich vývoji ve světě, a může proto sloužit jako dobrý úvod do celé problematiky sdílených zón.
