Fyzická a psychická daň za brutální dojíždění do zaměstnání by mohla být zohledněna... Přinášíme překlad článku Stuck and Stressed: The Health Costs of Traffic, který vyšel v The New York Times.
Někdy mohou být zdánlivě malé věci hlavními příčinami stresu v našem životě. Například, nikdo nemá rád trávení času v dopravě. Podle jedné studie je dojíždění do práce jedna z nejméně příjemných věcí, které děláme. Nejedná se pouze o otravné zabíjení času, ale jsou případy, kdy se tato činnost stává problémem veřejného zdraví.
Podle analýzy provedené dopravním institutem Texas A&M stráví průměrný Američan při dojíždění do práce v zácpách v dopravní špičce 42 hodin ročně. V oblasti Los Angeles je počet těchto hodin téměř dvojnásobný, což je již více než tři dny. Podle průzkumu veřejného mínění provedeném Los Angeles Times v roce 2015 znepokojuje doprava místní obyvatele víc než jejich osobní bezpečnost, finance nebo náklady na bydlení.
Celkové náklady na dopravu spojené se ztraceným časem a spotřebovaným palivem přesahují 100 miliard USD ročně. Zatímco ubíhá čas, vozidla běžící na prázdno uvolňují do ovzduší škodlivé látky, které devastují životní prostředí i naše zdraví, včetně toho, že se podílejí na klimatických změnách. Dlouhodobé vystavování se vlivu výfukových plynů aut je spojeno s dýchacími problémy, zejména u dětí.
Další daň, kterou platíme, je ztráta psychické pohody, pramenící z pocitu bezmocnosti, který zažíváme při dopravních zácpách a jejich nepředvídatelnosti. I toto lze kvantifikovat. Jedna ze studií zjistila, že by lidé, aby ušetřili jednu minutu v zácpě, klidně obětovali pět minut svého volna na jakoukoliv jinou volnočasovou aktivitu. Podle další studie se prý zase lépe vyrovnáme se zpožděním na cestě do práce, když jej předvídáme.
Vystresovaní lidé si mohou vybíjet svou frustraci na jiných. Pravděpodobně už asi všichni z nás byli svědky výlevu vzteku na cestách, avšak agresivní chování se často přenáší i nad rámec dojíždění.
Nedávná analýza dopravy v Los Angeles publikovaná v časopise Journal of Public Economics zdokumentovala spojitost mezi dopravními zácpami a domácím násilím. Podle ní bylo zjištěno, že od roku 2011 do roku 2015 zvýšil nadměrný provoz na dvou hlavních dálnicích (I-5 a I-10) výskyt nočního domácího násilí přibližně o 9 %.
Co považují badatelé Louis-Philippe Beland, ekonom na státní univerzitě v Louisianě, a Daniel Brent, ekonom v Penn State, ve své studii za „nadměrný provoz”, vysvětluje nejlépe tento příklad: Podle studie průměrná doba večerní cesty po dálnici I-10 trvala obyvatelům ze Santa Monica 45 minut. Nadměrný provoz zvýšil tuto dobu na 87 minut.
„Životní traumata se projevují jako emoční podněty,” říká Beland. “Naše práce jen dokazuje, že v extrémních případech může být reakce některých lidí na tyto emoční podněty docela výrazná, vedoucí k násilí.”
Je důležité již od mladého věku děti učit, jak mají zvládat stres a traumatické události. „V životě jim nejvíce pomůžeme, když je povedeme k zodpovědnosti, zdravému stravování, spánku, pohybu a budeme podporovat jejich zájmy,” říká Rebecca Mooney, ředitelka aliance proti násilí (Melrose Alliance Against Violence), organizace, která zvyšuje povědomí o domácím násilí a s ním spojených problémech ve městě Melrose (ve státě Massachusetts) a v jeho okolí.
Města však nejsou bezmocná v řešení problémů, které může způsobovat stresující dojíždění do práce. Los Angeles zavedlo systém, který vybírá od sólo řidičů větší částku za používání určitých koridorů dálnic I-10 a I-110 v době dopravní špičky. To vede řidiče k tomu, aby přesunuli jízdu na dobu, kdy jsou cesty méně ucpané, nebo na jiné trasy. Podle studie zabývající se zpoplatněním komunikace SR-520 v Seattlu za dopravní přetížení byli řidiči, kteří tuto trasu nebo její alternativy používají, po zavedení poplatků méně stresovaní a více spokojení s dojížděním do práce.
Navíc v mnoha státech byly stanice pro výběr mýtného nahrazeny elektronickými systémy nebo jinými způsoby zpoplatnění jako je E-ZPass. Mnoho zaměstnavatelů také povoluje zaměstnancům práci z domu. Problémy s dopravou v některých městech jsou také možná způsobeny následkem velkého nárůstu počtu soukromých aut v těchto oblastech. Avšak určitá města na západním pobřeží masivně rozšiřují systémy veřejné hromadné dopravy a mnohá města také přidávají pruhy pro cyklisty.
Ti, kteří mohou do práce chodit pěšky nebo jezdit na kole, mají dvojí výhodu. Vyhnou se devastujícím následkům dopravy a zároveň mohou zlepšovat své zdraví aktivním pohybem. Tomuto způsobu cesty do práce dávají přednost spíše mladší lidé, kteří také jezdí autem méně než předešlé generace.
Možná přinesou následující dekády ještě více dobrých zpráv těm, kteří nenávidí dopravní zácpy. I když autonomní vozidla sama o sobě nevyléčí utrpení v dopravě, způsoby řešení založené na ekonomickém přístupu, jako je třeba vybírání poplatků za dopravní přetížení, by mohly být schopny snížit stres.
Pokud se budete ploužit krokem v dopravní zácpě a přijedete pozdě na schůzku, ale budete si moci cestou zdřímnout, zahrát si video hru, podívat se na svou oblíbenou televizní show nebo si popíjet koktejl, sníží to váš stres? Nevíme to jistě, ale už se těšíme na studie na toto téma.
Projekt Čistou Stopou Prahou je v roce 2018–2019 spolufinancován z projektu „Čistá mobilita pro Prahu". Ten je financován Státním fondem životního prostředí České republiky na základě rozhodnutí ministra životního prostředí. Ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí České republiky neodpovídají za věcný a formální obsah informací, které příjemce podpory zveřejní v rámci realizace podporovaného projektu. Více na www.sfzp.cz, www.mzp.cz.
