Kolony. Časožrout řidičů a extra porce zplodin pro naše plíce. A také nemalé finanční ztráty pro jednotlivce i celou ekonomiku. Přesto je každý den vytvářejí i ti, kteří by se například do práce mohli dostat levněji, rychleji a bez nervů.
Ztracené miliardy
Podle informací Ústředního automotoklubu (UAMK) činily v Česku ztráty způsobené popojížděním v kolonách za rok 2015 téměř 118 miliard korun, rozpočítáno na průměrného řidiče tak atakovaly hranici devatenácti tisíc korun. Údaje vznikly ve spolupráci UAMK s odborníky na dopravu ČVUT. Zahrnují vyšší spotřebu paliva a větší opotřebení vozu, škody způsobené zpožděním včetně ušlých mezd a zisků, případy, kdy někomu ujede či uletí spoj, a také náklady spojené se zdravotními újmami včetně psychických. Na druhou stranu v nich nejsou započítány další desetimiliardové škody zapříčiněné dopravními nehodami. Nepříjemný je přitom setrvalý nárůst těchto ztrát – pro srovnání v roce 2010 představovaly „jen“ 88 miliard Kč.
Více aut, řidičů a jízd
Příčinou vytváření čím dál větších kolon je často nevyhovující stav silnic a dálnic, ale i jejich úpravy či opravy (příklad za všechny: dálnice D1), zejména však neustálý nárůst motorizace, a to nejen pokud jde o absolutní množství vozidel, ale i počet lidí, kteří je využívají. Auto je skvělý pomocník, řešením by však bylo účelnější využívání vozu. Jako řemeslníci jedoucí za zákazníkem s veškerým potřebným „nádobíčkem“ se bez automobilu sotva obejdeme, ale živíme-li se například prací v kanceláři, máme velmi rozumnou, levnou a ekologicky nesrovnatelně příznivější alternativu v podobě hromadné dopravy, kola a často i chůze (třeba v kombinaci s MHD).
„Kolonizace“ Prahy
Vznikem dopravních zácp není postižena Česká republika rovnoměrně. Nejvíce se auta štosují ve velkých městech, přičemž není žádným překvapením, že Praha je na tom nejhůř. Jestliže průměrný český řidič stráví podle UAMK ročně v kolonách půlden (12 hodin), pak ten pražský mu musí ještě závidět, protože tímto způsobem přijde ročně o pět a půl dne! Tento údaj (převzatý z globálního průzkumu nizozemské společnosti TomTom) znamená, že za deset let ježdění po Praze přijde řidič bezmála o dva měsíce života, neboť stres v kolonách za něj považovat nelze. Největší „štrúdly“ se přitom tvoří na notoricky známých místech – magistrále (Sokolská, Legerova, Wilsonova a 5. května), Jižní spojce, Poděbradské, Dobříšské a Patočkově ulici. Obecně pak platí, že čím blíž od hranic Prahy k jejímu centru, tím víc to „houstne“.
Draze vykoupené pohodlí
Vyplatí se, abychom se vrhali se svým autem do plechových lavin v ulicích? Když se vlastně ani moc nevalí, ale spíše postávají? Rozum velí, že jen když k tomu máme dobrý důvod. Ale generálem v této bitvě o klidné a pohodové město často nebývá rozum, nýbrž lenost – zaplacená draze penězi, ztraceným časem, každodenními nervy a zdravím. Zdravím všech, tedy nejen „jakýchsi“ anonymních obyvatel Prahy, ale také svým vlastním a těch, které máme jinak rádi.
